Jsou to paradoxy. Když lidé sportují, natož pravidelně, jsou přesvědčeni, že tím dělají něco pro své zdraví. Vyrazí-li rodiče se svým dítětem na hřiště s prolézačkami, jsou přesvědčeni, že jde o bezpečné prostředí. V případě sportu a hry na umělém povrchu to ale nemusí být tak úplně pravda, upozorňuje Státní zdravotní ústav (SZÚ).
Existují totiž hřiště, z jejichž umělého povrchu se uvolňují toxické látky. Příčinou je použití škodlivého recyklátu, většinou pryžového odpadu. Škodliviny se z povrchu hřiště dostávají do organismu kontaktem s kůží nebo vdechováním výparů. Čím déle a častěji se člověk na takovém povrchu pohybuje, tím je riziko poškození zdraví vyšší. Stoupá také s tím, když hřiště využívají děti.
„Nelze v žádném případě paušalizovat, že se problém škodlivin týká všech hřišť a sportovišť s umělým povrchem. Záleží samozřejmě na použitých materiálech. Problém ale každopádně považujeme za závažný,“ říká ředitelka SZÚ Barbora Macková.
Jaké škodliviny mohou uvolňovat
Umělé povrchy se přitom často využívají u dětských hřišť nebo školních sportovišť. Jejich měkkost zvyšuje jistotu, že při pádu se dítě vážně nezraní. Navíc mají mnohé výhody – skoro nevyžadují údržbu, mají dlouhou životnost, rovný či oblý povrch bez nečekaných nerovností a vypadají hezky, protože z nich lze vytvořit plochy různých barev. Naopak nečistoty, třeba střepy, jsou hned vidět a dají se dobře odstranit.
Výše uvedené jsou vlastnosti, které z umělých povrchů dělají při rekonstrukcích nebo výstavbě nových hřišť favority. Jejich nekritické využívání ale může být našemu zdraví na škodu, protože s sebou nesou značné riziko uvolňování škodlivých látek.
„K nejzávažnějším zdravotním rizikům patří expozice organismu z přítomnosti polycyklických aromatických uhlovodíků,“ uvádí Magdalena Zimová, vedoucí Národního referenčního centra pro odpady a půdu a vedoucí Oddělení hygieny půdy a odpadů SZÚ.
Označovány jsou zkratkou PAU. Jde o chemikálie patřící do skupiny látek způsobujících rakovinu. „Nejznámějším z této skupiny karcinogenních látek je benzo(a)pyren, jenž je genotoxický – byl u něj objasněn mechanizmus, kterým přímo poškozuje genetickou informaci buněk,“ vysvětluje Magdalena Zimová.
Kromě PAU se z umělých povrchů mohou uvolňovat třeba ftaláty, těžké kovy, benzen, bisfenoly, polyfluorované nebo perfluorované látky (PFAS). I tyto látky patří mezi zdraví škodlivé.
Jak tyto látky ohrožují naše zdraví
Škodliviny z umělého povrchu se do organismu dostávají zejména dvěma způsoby: kontaktem pokožky s povrchem hřiště a vdechováním výparů. V úvahu připadá i dýchání z povrchu uvolněného prachu či spolknutí kousku povrchu.
Při vdechování mohou PAU způsobovat rakovinu plic, kůže nebo krve. Pokud je člověk spolkne nebo pozře s potravou, pak to může být také rakovina zažívacího traktu.
„Nebezpečnost těchto látek se zvyšuje, zejména pokud je expozice lidského organismu těmto látkám dlouhodobá a opakovaná,“ upozorňuje Jitka Sosnovcová, vedoucí Národní referenční laboratoře pro materiály určené pro styk s potravinami a pro výrobky pro děti do tří let.
Považujete hřiště za bezpečná místa?
Uvolňování škodlivin záleží i na počasí
Míra škodlivosti umělého povrchu hřiště je závislá i na jiných podmínkách. „Potenciální riziko záleží jednak na množství látek v materiálu a jednak na způsobu uvolňování z materiálu. Dále také na době, kterou lidé tráví v kontaktu s těmito povrchy, a samozřejmě na ročním období,“ dodává Jitka Sosnovcová. O ročním období hovoří proto, že povrchy hřišť se chovají jinak v horku a jinak v chladu. Intenzivnější je uvolňování škodlivin při vysokých teplotách a přímém slunečním záření.
Vystavení škodlivinám je vyšší také v případě, že závadný umělý povrch je použitý uvnitř a prostory nejsou dostatečně odvětrávané. Jejich uvolňování může napomáhat i to, že je pod umělým povrchem v hale podlahové vytápění.
Roli při intenzitě uvolňování škodlivin může hrát také stáří povrchu. Jiné může být při uvedení hřiště do provozu, jiné po letech užívání, a tedy i opotřebení povrchu. Kdy je povrch bezpečnější, SZÚ nezmiňuje. Pokud je ale nějaká látka uvolňována do vzduchu těkáním, její intenzita bude zcela jistě vyšší na začátku používání hřiště a pak bude slábnout. Naopak chemikálie, které se uvolňují prostřednictvím prachu, budou intenzivnější nejspíš s přibývajícími léty, kdy se prašnost hřiště může zvyšovat.
Proč jsou ohroženější děti
Škodliviny jsou nebezpečné jak pro dospělé, tak zejména pro děti. Státní zdravotní ústav upozorňuje, že tvoří speciálně citlivou skupinu.
Děti mají vyšší citlivost pokožky a na rozdíl od dospělých jsou k toxickým látkám vnímavější také jejich vnitřní orgány. Jejich organismus má také sníženou schopnost škodliviny odbourávat.
Na hřištích se navíc chovají jinak než dospělí. Mohou se po ploše batolit, polehávat, sedět na ní či na ní svačit. Ti nejmenší ji mohou zkusit také ochutnávat nebo pozřít její uvolněný kousek. Kontakt dětí s povrchem hřiště je proto intenzivnější.
Poznat rizikové hřiště není snadné
Poznat, že je hřiště nebezpečné, pro rodiče, děti nebo sportovce prakticky není možné. SZÚ zmiňuje jen jednu indicii, jež je může varovat. Jde o zápach. V létě, kdy na povrchy praží slunce, nebo pokud jsou položeny například na podlahové topení v uzavřených prostorech, se z některých uvolňuje silný zápach. Právě ten bývá, dle dosavadních zkušeností, častým indikátorem možné zdravotní závadnosti,
podotýká Jitka Sosnovcová.
Další jednoduchá metoda pro uživatele hřišť neexistuje. Musí se jednoduše spolehnout na zodpovědnost majitele. Ten má totiž mnohem více možností, jak si kvalitu povrchu pohlídat.
Jednak po výrobci či zhotoviteli povrchu může požadovat certifikát zdravotní nezávadnosti. „Je nesmírně důležité, aby města, obce, školy či další subjekty důsledně vyžadovaly od dodavatelů certifikáty zdravotní nezávadnosti umělého povrchu z hlediska uvolňování chemických látek. Ne každý certifikát, kterým se mohou výrobci zaštiťovat, totiž musí být zaměřen právě na tuto zdravotní nezávadnost,“ upozorňuje Magdalena Zimová.
Možností je také nechat si změřit uvolňování škodlivin z již používané plochy. SZÚ hovoří o možnosti nechat si zpracovat odborný posudek, případně si nechat provést kontrolu.
Co dělat, aby hřiště byla bezpečná
Co doporučuje SZÚ výrobcům umělých povrchů a majitelům hřišť:
- Zajistit dodávání pryžových granulí s nízkými koncentracemi PAU,
- měřit koncentrace PAU a předávat informace uživatelům sportovního zařízení,
- vytvořit pokyn pro výrobce a dovozce recyklovaného pryžového granulátu ohledně zkoušení materiálu,
- poskytovat srozumitelným způsobem informace,
- zajistit dostatečnou ventilaci u krytých hřišť.
Zdroj: SZÚ
Jak se škodliviny dostanou až na hřiště
Škodliviny se do některých povrchů hřišť dostávají už při jejich výrobě, kdy se často používají recykláty z různých materiálů včetně těch pryžových. Třeba některé vysloužilé pneumatiky obsahují olovo nebo zmiňovaný benzopyren.
Použité materiály k výrobě umělých povrchů mimo jiné často obsahují různý podíl pryží získaných z recyklovaných použitých pneumatik či jiných materiálů. Riziko, že mohou obsahovat škodlivé látky, je proto poměrně značné,
uvádí tisková zpráva SZÚ.
Zákazy jsou, kontrola chybí
V EU a ČR přitom existuje řada právních předpisů, jež používání škodlivin zapovídají. Jde o zákony, vyhlášky, směrnice i normy, ostatně SZÚ zveřejnil jejich delší seznam. V praxi se ale nedodržují. Při kontrolách provedených v některých evropských státech se zjistilo, že výrobky z recyklované pryže nejsou v souladu s ustanoveními nařízení REACH, kterým se omezují polycyklické aromatické uhlovodíky, nebo s požadavky příslušných evropských norem,
říká Magdalena Zimová.
Jak podotýkají materiály zdravotního ústavu, obsah látek vzbuzujících mimořádné obavy (tzv. SHVC) se ve výrobcích z recyklátů v ČR obecně nesleduje. Namátkově je prověřují hygienické stanice, protože ty se zabývají podněty třeba kvůli zmiňovanému zápachu.
Žádná z norem také nepředepisuje, aby látky v materiálech určených pro výstavu sportovišť a dětských hřišť procházely povinnou analýzou. Navíc i shodné šarže recyklátů mívají odlišné složení. Není také stanovený jednotný postup odběru vzorků a nedodržuje se ani to, že měření by mělo proběhnout jak v souvislosti s uvedením hřiště do provozu, tak po určité době jeho používání, kdy je povrch hřiště zčásti již opotřebovaný.
ČLÁNKY DO MAILU