Položila si je i samotná lyžařka, ale pokud se rozhodla i tak na olympiádě závodit, jistě ví proč. Tady si uvědomme, že se narodila do sportovní rodiny. Její otec patří k průkopníkům akrobatického lyžování u nás a vedl ji ke všestrannosti — chodila do baletu a gymnastiky, od deseti let závodně lyžuje a dnes studuje tělesnou výchovu. Je profesionálka a dobře zná své tělo i jeho limity.
Je tu ještě další moment. Běžná populace, která sportuje více méně rekreačně, vnímá možné poškození zdraví úplně jinak než vrcholoví sportovci, kteří s trvalými následky své činnosti počítají. Provozovat vrcholový sport není totiž zdravé. Ano, úspěch bývá opojný, přináší slávu i peníze, ale je to klasické „něco za něco“. Krátce před svým zraněním se právě Sudová nechala slyšet, že jako jediná ze světové elity ve své disciplíně nebyla vážně zraněná. Skoro se chce říci: Vidíš, děvče, rouhala ses!
Je vám snaha Nikoly Sudové účastnit se OH i se zraněním sympatická?
Jepičí život vrcholového sportovce
Další věc, jež dává Sudové za pravdu v tom, že má do závodu nastoupit, souvisí s nedlouhou kariérou vrcholových sportovců. Poprvé startovala na zimní olympiádě 2002, jela výtečně, a i když rok předtím skončila druhá na juniorském mistrovství světa, rozhodčí jí jako mladé závodnici nedali dost bodů (podobné nespravedlnosti panují, jak známo, například i v krasobruslení). Na dalších olympijských hrách 2006 však už byla šestá.
V posledních letech stoupala vzhůru, získávala přední místa ve Světovém poháru, loni skončila třetí na světovém šampionátu. Letos měla skvělou, přímo životní formu, medaile ve Vancouveru měla zúročit patnáct let kariéry, její zisk byl velmi reálný, ovšem pokud by zůstala fit. V nové situaci jde spíš o zbožné přání. Na druhou stranu – Nikole bude v březnu osmadvacet. Možná je to její poslední olympijská šance, nemusí mít totiž chuť na další čtyři roky náročné přípravy, závodění a harcování po světě. To je další argument pro její risk.
Riziko je individuální
Samozřejmě tu musí mít důležité slovo sportovní medicína. VLADISLAV HOSPODÁR, její osobní lékař, viděl minulý týden šanci startu na olympiádě sotva na jedno procento, dnes mluví o patnácti a zmiňuje dispozici Nikoly k tomu, že snáší velkou bolest mnohem líp než kdokoliv z běžné populace. Tímto ji nepochybně vybavil vrcholový sport, který často bolí.
Známý sportovní traumatolog JOSEF MAURER je mírně optimistický, ale současně má i pochybnosti: „Silné svaly v okolí kolena mohou vazy částečně nahradit. S podobným poškozením sportovali například lyžaři Záhorský a Kraus, hokejisté Straka nebo Janecký. Je to však individuální. Riziko dalšího poškození menisku či chrupavek Sudové hrozí právě při jízdě v boulích, kdy kolena dostávají mimořádně zabrat.“
V současné době se pro zraněné koleno vyrábí speciální ortéza. Ta by měla výrazně pomoci. Zhruba za týden by se Nikola měla postavit na lyže a zkusit, jak se jí s pomůckou lyžuje. Své rozhodnutí o olympijském startu chce odkládat až na poslední den či přímo hodiny ve Vancouveru.
Sport, „škola mravní ušlechtilosti“
Konkrétní případ Nikoly Sudové rozvířil diskuze obecnějšího rázu. Stojí to všechno za riziko ještě vážnějšího poškození zdraví? Olympijská medaile je jistě to nejcennější, co sportovec může získat, ale nevzdálili jsme se preferováním výkonu a výsledku za každou cenu příliš daleko od olympijských ideálů?
„Spory romantiků, kteří vidí sport v hluboké krizi, např. kvůli amorálnosti, dopingu a komercionalizaci, a pragmatiků, podle nichž je sport oblastí show-byznysu a důležitým barometrem je jeho ekonomická efektivita, lze pozorovat v celé dosavadní historii olympismu,“ uvádí se v materiálu Olympismus Českého olympijského výboru. „Tyto spory budou patrně určovat duchovní obrysy sportu a olympijské praxe v 21. století.“
Ať tak, či tak, Nikola na svém blogu píše: „Jsem rozhodnutá bojovat! Je to rozhodnutí, za kterým stojí nejen desetiletá práce a příprava právě na tyto olympijské hry, ale i vaše povzbuzující zprávy a podpora.“ Budete jí držet palce?
Účast na olympiádě navzdory zranění považuji za:
Foto: www.nikolasudova.cz