Strach z nadměrné pozornosti okolí, hrůza z kontaktu s lidmi. Seznamte se, tady sociální fobie

Pocit neklidu v situacích, jako je první rande nebo pracovní pohovor, je normální a zažívá ho většina lidí. Ale pokud se nervozita stupňuje do pocitu extrémní úzkosti, může to být příznak sociálněúzkostné poruchy neboli sociální fobie. 

Ta se projevuje v běžných každodenních situacích, ve kterých dochází ke kontaktu s okolím. Lidé, kteří sociální fobií trpí, se obávají negativního hodnocení ze strany ostatních lidí, anebo že jimi budou nadměrně sledováni a posuzováni, proto se vyhýbají sociálnímu kontaktu. 

Přečtěte si také:

Fobie trápí desetinu populace. Jak se tohoto úzkostného strachu zbavit?

To má velký dopad na všechny aspekty jejich života. Není to ojedinělá ani vzácná porucha, podle aktuálních výzkumů je celosvětově na vzestupu – vůbec nejvíce jí přibývá u mladých lidí ve věku 18 až 24 let. Podle expertů se na této skutečnosti mohou podílet sociální sítě a masové rozšíření online komunikace.

Na akce jen s doprovodem

Pro osoby se sociální fobií se stávají náročnými i úplně běžné situace, kterým se nelze vyhnout. Je pro ně obtížné navázat oční kontakt, být ve společnosti lidí, které neznají, nebo s nimi hovořit třeba i v obchodě během nákupu. Mívají pocit, že když vejdou do místnosti, všichni je sledují a nemilosrdně hodnotí. Obvykle se obávají, že budou vypadat hloupě a že se něčím ztrapní. 

Sociálněúzkostná porucha může způsobovat také určité fyzické příznaky, jako je červenání, pocení, třes, rychlá srdeční frekvence, žaludeční nevolnost, mluvení tichým hlasem nebo strnulé držení těla. Logicky tak u postižených jedinců vznikají problémy s každodenním fungováním, například zřídkakdy chodí na jakékoliv společenské akce sami a potřebují vzít s sebou někoho, koho znají, aby se cítili bezpečněji.

Sociální fobie většinou začne během dospívání

Sociálněúzkostná porucha obvykle začíná v raném až středním dospívání, ale někdy se může objevit i u mladších dětí nebo u dospělých. U dětí se může úzkost z interakce s dospělými nebo vrstevníky projevovat pláčem, záchvaty vzteku, lpění na rodičích nebo odmítáním mluvit před cizími lidmi. 

Přečtěte si také:

Panická a úzkostná porucha: dokument popisuje, jak zvládat záchvaty paniky

Existuje také typ této poruchy, kdy lidé zažívají intenzivní strach a úzkost během mluvení nebo vystupování na veřejnosti, ale cítí se relativně klidní v běžných situacích. Příznaky sociálněúzkostné poruchy se mohou v průběhu času měnit.

Mohou vzplanout, pokud predisponované osoby ve svém životě čelí mnoha změnám, stresu nebo požadavkům. Vyhýbání se situacím, které způsobují úzkost, může v krátkodobém horizontu způsobit zlepšení, ale v dlouhodobém horizontu budou problémy pokračovat, pokud nedojde k léčbě.

Příčiny vzniku sociálněúzkostné poruchy?

Možné příčiny vzniku sociální fobie zahrnují:

• Dědičné vlivy: úzkostné poruchy mají tendenci vyskytovat se v rodinách. Není však zcela jasné, kolik z toho může být způsobeno genetikou a kolik je způsobeno naučeným chováním.
• Procesy v mozku: struktura v mozku nazývaná amygdala může hrát roli při kontrole reakce na strach. U lidí s hyperaktivní amygdalou může docházet k eskalaci úzkosti v sociálních interakcích. Některé studie sociální fobii spojují také s určitými abnormalitami v mozkové struktuře.
• Vlivy okolí: u některých lidí se sociální fobie může rozvinout po nepříjemné nebo trapné situaci. Také může existovat souvislost mezi sociálněúzkostnou poruchou a rodiči, kteří buď sami předvádějí úzkostné chování, nebo nadměrně kontrolují či přehnaně chrání své děti.

Diagnostika a léčba sociální fobie

Specialista může určit diagnózu sociální fobie na základě vyšetření, které pomůže posoudit, zda se na nadměrné úzkosti nemůže podílet jiné onemocnění nebo léky. S pacientem probere příznaky, které se u něj objevují, jejich frekvenci a situace, ve kterých se objevují. 

Kritéria pro vyslovení diagnózy sociálněúzkostné poruchy zahrnují trvalý a intenzivní strach z konkrétních situací a negativního posuzování ze strany jiných lidí, vyhýbání se takovým situacím nebo jejich snášení se strachem a úzkostí. Nadměrný strach nebo úzkost také musí závažně narušovat každodenní život pacienta a nelze je vysvětlit zdravotním stavem, léky nebo zneužíváním návykových látek. 

Léčba závisí na okolnostech, nejběžnějším způsobem je kombinace léků a psychoterapie. I když je k dispozici několik typů léků, obvykle bývají první volbou inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Lékař však může předepsat také jiná antidepresiva, léky proti úzkosti, jako jsou benzodiazepiny, nebo beta-blokátory pro snížení bušení srdce a blokaci stimulačního účinku adrenalinu.

Odborníci zdůrazňují, že léčba je dlouhodobá a nelze očekávat rychlé výsledky. Je proto třeba obrnit se trpělivostí a nevzdávat se po pár týdnech. Učení nových dovedností, které pomohou zvládnout úzkost, vyžaduje čas. 

I nalezení správného léku pro daného pacienta může mít podobu několika pokusů a omylů. U některých lidí mohou příznaky sociální fobie časem vymizet a mohou přestat užívat léky. Jiní je budou muset užívat i celá léta, aby zabránili relapsu.