Televise - malé kino doma

Televisi (psáno opravdu s písmenem „s“, viz Český slovník pravopisný, SPN, Praha 1954) si z příbuzných jako první koupili Vackovi. Stála čtyři tisíce, mohli si to dovolit; strejda Vacek, úderník ve Škodovce, dost vydělával. Vypadala jako rádio: dřevěná skříňka, stupnice, knoflíky, brokát, prťavá obrazovka s úhlopříčkou asi třicet čísel, na níž se hýbaly černobílé obrázky. A taky hrála jako rádio… 

Ten zázrak měl ze třídy jen Jirka Koubek. Bývalo to, myslím, ve čtvrtek odpoledne, jeho máti vpustila do bytu pouze pět kluků a stáhla rolety: Štěpánka Haničincová a čertík Bertík – to bylo něco!

Brzy nás ale začaly víc bavit sportovní přenosy, hlavně hokeje. Tenkrát v prodejnách Elektro, když se hrálo mistrovství světa, zapnuli televizory ve výloze a dospělí koukali z chodníku; ti ze zadních řad si nosili štafle.

Televize pod lupou. Doslova

Brzy dost vadila velikost, tedy malost obrazovek, proto přišel zlepšovák – zvětšovací sklo, obdélníková lupa na stojánku před „bednou“. Na tu se ale muselo koukat zpředu, boční pohled deformoval asi jako v bludišti na Petříně. Ale pokrok kráčel vpřed. Rostly socialistické závazky, zvětšovaly se obrazovky. 

Počátkem 60. let se produktem Tesly konečně pyšnil i náš příbytek; asi jako třetí v domě. Pár spřátelených partají nás proto začalo častěji navštěvovat. Jsa puberťák, mohl jsem se dívat vleže na gauči, zatímco dospělí museli způsobně sedět. V poblouznění se koukalo na vše. I na koniny, ale raději jsme to ze slušnosti nekomentovali, protože někomu z návštěvníků se někdy líbily.

• 
• 
• 

Dalších 20 fotografií

Prvobytně televizně pospolná společnost

Parta diváků se u nás scházela pár let, než se nabažila. A než se další a další rodiny zmohly na vlastní televizory, s nimiž však časem býval kříž.

Porucha – to slovo nahánělo hrůzu. Opraváři z monopolní firmy Kovoslužba tak brzy pochopili, kdože je tu novodobá šlechta. K potvrzení sociálního statutu patřilo proto mít známého opraváře, nejlíp meloucháře. Jako mít třeba „svého“ řezníka, zelináře či instalatéra. A v 80. letech i prodavače televizorů, to když se objevil na trhu nový hit – televizor s barevnou obrazovkou.

Zábava byla také s anténami. S pokojovými se chodilo po bytě a hledala taková poloha, aby obraz neměl duchy. Podobné čarování probíhalo i s anténami střešními. A když sousedé luxovali, přes obrazovku běhaly zběsilé čáry a zvuk vrčel jako po vlivem rušičky Svobodné Evropy.

Jenomže všechno má svůj konec: skončili opraváři, skončila Kovoslužba, zmizeli meloucháři… Dneska televizor buď hraje, nebo nehraje, a pak se prostě vyhodí. Ti oprsklí ho bohužel postaví ke kontejnerům…

Televizory máme na kuchyňských linkách a často i v každém pokoji. Žena sleduje romantický film, muž hokej, děti jedou hudební kanály. A taky máme videa, DVD-přehrávače a notebooky. Račte si vybrat!

Televizor již dávno nesupluje novodobý rodinný krb. Zato může být kulisou rodinné večeře i mnoha jiných činností, třeba žehlení. Ztratil tak své výjimečné postavení. Takže onu kdysi častou otázku „Co je dneska v bedně?“ dnes už málokdo vysloví.

Z českých TV dějin

• První pokusné vysílání předvedli vojenští vědci veřejnosti 23. 3. 1948 v Tanvaldě.
• První vysílač byl umístěn na Petřínské rozhledně v roce 1953.
• Studio Praha poprvé vysílalo z Měšťanské besedy 1. 5. 1953; nejdříve tři dny v týdnu, koncem roku čtyři, v roce 1955 šest, závěrem roku 1958 celý týden.
• V roce 1953 se prodalo 355 televizorů, o rok později již 12 879 kusů.
• První sportovní přenos se vysílal v únoru 1955: zápas hokejistů Prahy se švédským klubem IF Leksand; poté byly během tří dnů všechny televizory v Praze vyprodány.
• Přístroj se zhruba dvacet minut zahříval a teprve pak bylo možné s pomocí monoskopu seřídit kontrast a ostrost obrazu.
• Milión diváckých koncesí (tj. domácností s TV) byl zaznamenán roku 1962, dva milióny v roce1965, tři v roce 1969 a čtyři v roce1978.
• Od května 1970 se vysílalo na druhém programu, od května 1973 v barvě.
• Nový areál ČST na Kavčích horách zahájil provoz v lednu 1979.
• Soukromá stanice Premiéra (pro Prahu a střední Čechy) poprvé vysílala v roce 1993; od 3. ledna 1997 je „Prima“.
• TV Nova, první celostátní soukromá stanice, vysílá od 4. února 1994.

Ze vzpomínek

Dr. Jan Pixa (1920–2004), dlouholetý moderátor, dramatik, scenárista a dramaturg ČST vzpomínal: „Když jsem v roce 1955 přišel do Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici, byl to děsný  barák. Bydlely tam partaje, na pavlačích se v neckách pralo prádlo, děti řvaly… Ve druhém patře v redakci zábavy jsem ukázal svůj scénář protivnému chlapovi v brýlích. Řekl, že z takových věcí by zastavil Vltavu, a tak já se poroučel. Zavolal mě zpátky: ‚Vy jste konferenciér, že? Vás potřebuju.‘ Byl to šéfdramaturg Jaroslav Dietl, chystal z krátkých filmů pořad Hodinka s artisty. Protože bylo málo kamer, musela se přestávka, než se založily nové filmy, překlenout slovem. To byl můj úkol. (…). 

Jinak byla Čs. televize v područí Čs. rozhlasu. Pracovat v ní nebyla žádná sláva. Každý chtěl na Barrandov, slavný filmový kopec. Televize byla neznámá, bez perspektivy, taková až divná. Takže nás bylo v redakci málo. Kameramani, hlasatelky, redaktoři a dramaturgové se vešli do jedné kanceláře. Všichni jsme se znali, a když se stal nějaký průšvih, všichni jsme z toho byli smutní.“

Jak na „televizi kdysi“ vzpomínáte vy?

Foto: archív České televize a www.oldradio.cz