S trochou nadsázky se to dá říct třeba takhle. Zatímco v Česku se lékaři dlouhá desetiletí snažili roli porodních asistentek poněkud odsouvat do pozadí a tvářili se, že jen s nimi se prostě porodit nedá, ve světě to vidí úplně jinak. Jako první o rozhodnutí UNESCO v Česku informoval týdeník Respekt.
My máme radost. Porodní asistence, naše znalosti a dovednosti je potřeba chránit a nadále rozvíjet a zařazení na seznam UNESCO je jen dalším potvrzením faktu, jak je porodní asistence pro celé lidstvo důležitá,
komentovala reakcí na rozhodnutí česká Unie porodních asistentek (UNIPA), která mimo jiné dlouhé roky prosazovala, aby porod v českých porodnicích mohly vést porodní asistentky, protože k tomu mají vzdělání i kompetence. A proto, že vědecké studie dokazují, že je to ku prospěchu věci – například proto, že část lékařů zbytečně často volí zákroky, jimiž zasahuje do přirozeně běžícího nekomplikovaného porodu.
Samo UNESCO své rozhodnutí zdůvodnilo podobnými slovy. Porodní asistentky jsou společnicemi a podporovatelkami těhotných žen a jejich rodin v těhotenství, během porodu a po něm. Během těhotenství porodní asistentky navštěvují ženy doma, poskytují poradenství a péči a v neposlední řadě poskytují ženám informace na kurzech zaměřených na předporodní přípravu,
píše se v doprovodné zprávě k zařazení porodní asistentce mezi nehmotné dědictví lidstva z prosince loňského roku.
Podle zástupců mezinárodní organizace porodní asistentky přispívají k ochraně základních lidských práv tím, že předávají své znalosti matkám a jejich rodinám. Celé zdůvodnění najdete (v angličtině) zde.
Kdybyste měli tu možnost, rodíte ambulantně s možností jít pár hodin po porodu domů?
Porodní asistence podle zprávy UNESCO vychází z praktik založených na důkazech a tradičních znalostech, dovednostech a technikách. Porodní asistence se přirozeně liší podle sociálního, kulturního a přírodního kontextu různých komunit a zemí a někdy zahrnuje i znalosti tradiční medicíny a léčivých rostlin a bylin.
Porodní asistence také zahrnuje specifické kulturní praktiky, slovní zásobu, oslavy a rituály. Související dovednosti a znalosti byly chráněny, rozvíjeny a předávány praktikujícími komunitami po generace, zejména v rámci sítí žen. Tradiční znalosti porodní asistence se shromažďují prostřednictvím přímé zkušenosti, pozorování a interakce s lidským tělem. Přenáší se prostřednictvím ústní výuky, pozorování, účasti a vzájemné výměny.
V mnoha zemích vyžaduje praxe porodní asistence také certifikaci a související znalosti a dovednosti jsou předávány prostřednictvím formálního vzdělávání, jako je akademické učení založené na osnovách, z nichž některé jsou v souladu se standardy stanovenými Mezinárodní konfederací porodních asistentek,
dodává dále UNESCO.
Je dobré mít na paměti, že porodní asistentky nejsou zdravotní sestry. Jejich funkce je mnohem komplexnější. Pomáhají ženám se připravit na tuto roli, jsou u jejich cesty k mateřství, ale pracují také s nastávajícími otci, připravují na změny celou rodinu,
citoval týdeník Respekt slovinskou feministickou akademičku Zalku Drglin. Ta mimo jiné působí v tamním národním institutu veřejného zdraví a podílela se na přípravě podkladů pro UNESCO. Společně je předložilo osm zemí – kromě Slovinska mezi nimi bylo například Německo, Kypr a Kolumbie. Podle Drglin nejde jen o to, aby matka a dítě byly zdravé, i když to je samozřejmě mimořádně důležité. Jde také o celkovou kvalitu jejich života, duševní pohodu, vzájemné vztahy v rodině.
Vnímání toho, co porodní asistentky mohou a nemohou, a hlavně co všechno by mohly dělat, je v Česku stále trochu zkreslené. Část lidí si myslí, že kdo volá po porodních asistentkách, usiluje o porod doma, tak to ale není – porodní asistentky dokonce oficiálně k porodům doma chodit nemohou, ačkoli to v některých zemích je legální.
Většina žen chce rodit v porodnicích, kde mohou i podle legislativy vést porod jen porodní asistentky, to se děje čím dál častěji. Dokonce i v rámci velkých porodnic vznikají centra, kde nekomplikovaný porod vodou pouze asistentky, které v žádné fázi porodu nenahrazuje lékař – stalo se tak například u pražského Apolináře, kde přitom lékaři ještě před pár lety něco takového odmítali.
Galerie: Porodní centrum u Apolináře
Ovšem ženy často narazí, když si do porodnice chtějí přivést svou asistentku, kterou znají a která zná je. Teoreticky to mnohde jde, prakticky to dost drhne. S velmi špatnou zkušeností se před pár dny na sociálních sítích svěřila porodní asistentka Katka Sedláčková, která se rozhodla, že už k porodům do porodnice chodit zase nějaký čas nebude.
Proč? Jak popsala, už nechce být přítomná snahám o porodnické násilí či nesmyslným zásahům, neustálému vyšetřování, obtěžujícímu monitorování i při fyziologických porodech. Nesmět se otočit ani na pár vteřin, aby naprosto nečekaně lékařka pár minut po porodu nesáhla do dělohy ženy a nevytáhla manuálně placentu. Neustále balancovat mezi dohadováním se s lékaři či porodními asistentkami, pečlivě vážit tón a každé slovo a mezi maximální podporou ženy, aby prožila pěkný porod, chodit ‚na kobereček‘ jak malé dítě, když se ženy zastanu proti personálu.
Původně byla dulou, ale vystudovala porodní asistenci, aby mohla porod vést sama, to jí však nynější systém stejně neumožňuje, ani když si to žena přeje. Podle ní lze i v nemocnici prožít krásný porod. V případě komplikací si medicíny a lékařských schopností velice vážím,
dodala ještě.
Bába i mimo těhotenství a porod
Mnohé ženy také volají po tom, aby se péče porodní asistentky neomezovala jen na samotný porod. Já bych tak chtěla bábu i mimo těhotenství a porod, fakt mi ten koncept, kdy o mě pečuje někdo, kdo zná mě, mou rodinu, mou situaci, přijde ke mně domů… přirostl k srdci,
napsala například jedna z žen na Facebooku pod zprávu o tom, že se porodní asistence stala součástí dědictví UNESCO.
Lékaři to nicméně zrovna nepodporují. K návštěvě porodní asistentky u těhotné či ženy po porodu v domácím prostředí nevidíme jakoukoli medicínskou indikaci. Tato činnost byla smysluplná v polovině minulého století, do dnešní doby nepatří. Pokud chce žena konzultaci či péči od porodní asistentky, může ji vyhledat v ambulantním či lůžkovém zařízení odbornosti 603 (gynekologie a porodnictví – pozn. red.). Síť těchto pracovišť je v ČR dostatečně hustá, dostupnost není problémem,
uvádí se ve stanovisku výboru České gynekologicko-porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana E. Purkyně (ČGPS).
Každopádně ale může například gynekolog předepsat rodičce žádanku až na čtyři návštěvy porodní asistentky v domácím prostředí, z toho jedna může být před porodem a tři během šestinedělí. Tyto návštěvy jsou pak hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.
ČLÁNKY DO MAILU