Únavový syndrom není lenost. S touto nemocí končí někteří pacienti v invalidním důchodu

Chronický únavový syndrom (anglicky chronic fatigue syndrome, zkratka CSF) je závažné systémové onemocnění, pro které je charakteristická přetrvávající únava a vyčerpání. Toto onemocnění můžete znát i pod označením myalgická encefalomyelitida (ME). Každý z nás se někdy cítí unavený, k čemuž může přispět i nadměrná fyzická zátěž nebo nedostatek spánku. Nicméně za normálních okolností rychle zregenerujeme.

U pacientů s únavovým syndromem to ale takto nefunguje. Spánek ani polehávání jim nepřináší žádnou úlevu. Vykonávání běžných denních aktivit a pracovních povinností je pro ně extrémně náročné. Někteří jsou vyčerpaní natolik, že si ani nedokáží sami obstarat jídlo a umýt se. Aby mohla být diagnóza potvrzena, musí tyto potíže trvat alespoň 6 měsíců. Podle toho, jak moc jsou příznaky závažné, se liší stupeň onemocnění.

• Mírné postižení: nemocný je schopen vykonávat cca 50 % aktivit v porovnáním s tím, co zvládal předtím.
• Střední postižení: nemocný tráví většinu času doma.
• Vážné postižení: pacient je upoután po většinu času na lůžko.
• Velmi vážné postižení: nemocný je zcela upoután na lůžko a potřebuje pomoc druhé osoby i co se týče vykonávání základních potřeb. [1, 2, 3, 4]

Příčiny únavového syndromu

Syndrom chronické únavy patří mezi onemocnění s ne zcela jasnou etiologií. Odborníci se však shodují na tom, že existují určité rizikové faktory, které mohou ke vzniku onemocnění přispět. Pravděpodobně se jedná o souběh hned několika příčin naráz.

• Virové infekce: únavový syndrom se u některých pacientů objevuje po prodělání určitých virových onemocnění, jako jsou klíšťová encefalitida, infekční mononukleóza či herpetické infekce.
• Oslabení imunity: slabá imunita, infekce a autoimunitní nemoci představují začarovaný kruh, což u některých lidí způsobí nekončící únavu a chronické vyčerpání.
• Dlouhodobá zátěž: významným rizikovým faktorem je přetrvávající stres, neschopnost odpočívat a vnitřní napětí. Nemoc proto někdy udeří po letech permanentního stresu, pokud člověk tráví veškerý čas v náročné práci.
• Genetické predispozice: podle některých studií mohou mít někteří lidé dědičné předpoklady k rozvoji únavového syndromu. Většina vědeckých studií se však přiklání k tomu, že větší vliv mají environmentální faktory.

Ačkoliv se chronický únavový syndrom nevyhýbá žádným věkovým ani etnickým skupinám, je pravda, že bývá nejčastěji diagnostikován u žen ve věku 25–40 let. Většinou se jedná o velice výkonné a ambiciózní ženy, které jsou zvyklé hodně pracovat a fungovat v rychlém životním tempu. Snaží se dokonale plnit pracovní povinnosti a zároveň se starat o domácnost a děti, což je dost náročné. [5, 6, 7, 8]

Přečtěte si také:

Vysoký tlak si můžete snížit chůzí nebo během. Kolik toho musíte urazit?

Jaké má únavový syndrom příznaky?

Myalgická encefalomyelitida je multisystémové onemocnění, což znamená, že chronická únava je jen jedním z projevů této choroby.

• PEM (nevolnost po zátěži): příznaky se zhoršují po fyzické či mentální zátěži. Míra námahy, která stačí k navození PEM, je u každého pacienta individuální. Nástup bývá většinou se zpožděním 24–48 hodin, potíže pak mohou přetrvávat týdny i měsíce.
• Nižší výkonnost: oproti předchozím obdobím není nemocný schopen takových výkonů. Veškeré jeho aktivity jsou provázeny těžkou únavou. Únava ale není důsledkem nadměrné zátěže, vyčerpávající jsou i zcela běžné každodenní činnosti.
• Poruchy spánku: typické jsou nejrůznější poruchy spánku, některé pacienty trápí nadměrná spavost (hypersomnie), jiní naopak vůbec nespí (insomnie). Spánek je nekvalitní a nepřináší žádné osvěžení a novou energii.
• Brain fog: ačkoliv má nemocný zcela zachovaný intelekt, mohou ho trápit kognitivní dysfunkce typické pro tzv. mozkovou mlhu. Špatně se soustředí, neudrží myšlenku, má zpožděné reakce a celkově je pro něj těžké se vyjadřovat.

Kromě výše uvedených symptomů lze u některých pacientů pozorovat další méně obvyklé příznaky:

• zduřelé krční uzliny,
• bolesti v krku,
• bolesti hlavy,
• bolesti svalů a kloubů,
• závratě,
• podrážděnost,
• mírně zvýšená tělesná teplota (37–38 °C). [9, 10, 11, 12, 13]

Přečtěte si také:

Otřes mozku obvykle nezanechává trvalé následky. Nikdy se ale nesmí podceňovat

Únavový syndrom: léčba

Na chronický únavový syndrom neexistuje v současné době žádný lék, který by vedl k definitivnímu vyléčení. Terapie spočívá v mírnění klinických příznaků a zlepšení kvality života. Lékaři mají hned několik možností, jakou cestou se při léčbě vydat. Záleží vždy na konkrétních problémech, které pacienta trápí. Často se předepisují nejrůznější léky, které pomáhají s klinickými příznaky:

• léky na spaní,
• analgetika,
• léky proti závratím,
• protizánětlivé léky,
• antidepresiva.

Velice dobré výsledky má také kognitivně-behaviorální terapie, která pacientům pomáhá vyrovnat se s tím, že vůbec trpí únavovým syndromem. Některým nemocným pomáhají pravidelné aerobní aktivity, jako jsou plavání, jízda na kole či procházky. Fyzická aktivita by se měla zvedat postupně podle možností pacienta, aby naopak nedošlo k přetížení a zhoršení stavu. K posilování psychiky přispívají také nejrůznější režimová opatření. Každý jednotlivec si musí sám přijít na to, jak by měl onemocnění uzpůsobit svůj životní styl. Odborníci doporučují dbát na:

• Spánkový harmonogram: pravidelný spánkový rytmus pomáhá s kvalitním odpočinkem. Spát by se rozhodně nemělo přes den, protože to může paradoxně ještě více vyčerpávat.
• Duševní trénink: k osvěžení a procvičování mysli jsou ideální křížovky, kvízy, čtení knížek, slovní hry a další aktivity, které daného člověka baví.
• Vyvážený jídelníček: pacient se bude cítit lépe, pokud bude konzumovat zdravou stravu a hlídat si dostatečný příjem minerálů a vitamínů. Vynechat by měl všechny stimulanty, jako jsou kofein a taurin.
• Rozdělení povinností: v tomto případě se musí zapojit i rodina nemocného. Domácí práce a další činnosti si mohou mezi sebe rozdělit i ostatní členové. Pokud bude vše zůstávat na jednom člověku, přetěžuje ho to.
• Relaxace: některým lidem pomáhají relaxační techniky, jako jsou meditace, jiní se uvolní třeba při malování, zpívání či poslechu hudby. [14, 15, 16, 17]

Jak se žije s únavovým syndromem?

Život s tímto onemocněním bývá těžký i proto, že kolem něj panuje mnoho mýtů a předsudků. Lidé se často domnívají, že jde jen o lenost, že se dá překonat vůlí nebo že jde jen o problém psychického rázu. Pro nemocného pak může být velmi náročné s chronickou únavou žít, a ještě se bránit před odsuzováním okolí.

Proto je důležité seznámit s povahou onemocnění i jeho nejbližší okruh příbuzných a přátel. Podpora okolí je velice důležitá, protože pomáhá pacientům neupadat do stavů beznaděje. V některých případech lze získat na únavový syndrom invalidní důchod. Chronická únava bývá tak omezující, že znemožňuje nemocnému normálně pracovat. Potřebuje tudíž podpořit i v tomto ohledu. [18, 19, 20]