O návštěvě urologa
Kdo je typickým pacientem urologa?
Jsou to úplně stejně ženy a muži, od dětí až po seniory.
S čím přicházejí ženy a s čím muži?
Je to různé. Nejčastěji jde o různé poruchy močení, záněty…
Hodně žen jde ale se zánětem močových cest ke gynekologovi…
Ano, ale gynekologové toto primárně nemají řešit, není to dobře. Zvlášť když se záněty vracejí a nedaří se je vyléčit. Stejně tak inkontinence by měla patřit spíše do rukou urologa, protože příčiny jsou různé a gynekolog není vždy schopen je vyšetřit.
V jaké fázi by tedy člověk měl přijít za vámi?
Pokud jde o prostou infekci močových cest, tak první cesta by měla vést k praktickému lékaři. Pokud se infekce vracejí, mělo by následovat specializované urologické vyšetření, protože to jde víc do hloubky, používá se i ultrazvuk a další možnosti.
Za vámi pacienta tedy pošle praktik? Nebo jak se dostane až sem do vaší ordinace?
Máme pacienty, kteří chodí rovnou k nám, protože jsou poučení. Jsou to lidé, kterým se vracejí konkrétní infekce a oni vědí, kdy si to mohou zaléčit sami. A když to nefunguje, tak přicházejí. Ale platí, že primárně by pacient k urologovi zamířit neměl, existuje primární péče, tedy praktik, který by měl nekomplikované a neopakující se cystitidy zachytit a vyřešit. Až pokud se to vyléčit nedaří, je řada na nás. A pokud jde o něco akutního, tedy máte koliku, pak pravděpodobně skončíte v sanitce a na urgentním příjmu. To je případ například ledvinového kamene, kdy vám je opravdu hodně špatně, krvácení do močových cest nebo retence moči. Tyto případy se taky často dějí v době, kdy my nepracujeme, třeba v pátek večer.
Jak vypadá vyšetření ženy u urologa?
Základem je vyšetření moči. U žen běžně odebíráme kultivaci z pochvy, protože infekce u nich mohou být způsobené gynekologickými záněty, kdy se bakterie z pochvy dostaly močovou trubicí až do močového měchýře. V rámci vstupního vyšetření se provádí kompletní fyzikální vyšetření, sepisujeme anamnézu, provádíme ultrazvukové vyšetření. Pokud řešíme opakované infekce močových cest, doplníme cystoskopii, ultrazvuk pánevního dna, a pokud je tam i inkontinence, tak urodynamické vyšetření.
To všechno se stihne během jedné návštěvy?
Ne, ani to není vhodné. Vyšetření se dělají postupně, navazují na sebe. Také pokud má žena infekci, neměla by s ní podstupovat cystoskopii, pokud to není z nějakého důvodu vysloveně nutné.
A jak probíhá návštěva muže?
Velmi podobně. Také mu odebereme moč, vyšetří se mu hladina PSA (prostatický specifický antigen – jde o protein, jehož hladina je v krvi obvykle nízká. Pokud ale dojde ke zvětšování prostaty, a to i nezhoubnému, začne se zvyšovat. Lékaři proto s pomocí hodnoty PSA dokážou odhalit zvýšené riziko rakoviny, pozn. red.) v krvi, a to nejen pokud už mu bylo padesát let, ale z různých důvodů i dříve. Provádí se opět vstupní vyšetření, anamnéza, fyzikální vyšetření včetně vyšetření konečníkem, což je v podstatě nutná a povinná součást vyšetření. Podle potřeby provádíme i endoskopické vyšetření dolních močových cest, eventuálně doplňujeme i urodynamické vyšetření včetně průtokových studií. Ne každá porucha vyprazdňování musí znamenat takzvaně zvětšenou prostatu. Prostata ostatně ani nemusí být zvětšená, aby muži měli problémy.
Jaké jsou pak příčiny potíží?
Může jít o různé formy nesouhry čili dyssynergie mezi měchýřem a svěrači. To je jedna věc. Dále jsou muži, kteří mají malé prostaty, ale mají to, čemu se říká skleróza hrdla močového měchýře. Jde v podstatě o změny svaloviny v oblasti spodiny močového měchýře. Ta jakoby zvazivovatí – postupně se částečně mění na vazivo. Vlastně pokud jde o tu často zmiňovanou prostatu, tak i muž, který ji má velikou, třeba místo 20 gramů ji má 80gramovou, může močit úplně krásně a nemusí mít žádné obtíže. A naopak jsou muži, kteří mají prostatu malou a močí velmi špatně, mají po vymočení v měchýři velké zbytky moči.
Traduje se, že se muži k urologům úplně nehrnou, bojí se vyšetření a přicházejí pozdě. Máte taky takové zkušenosti?
Neplatí to úplně obecně, ale je pravda, že často problémy bagatelizují. Protože si řeknou, že to ke stáří tak nějak patří, že to měl jeho otec i jeho otec. Zde by se daly najít i určité rozdíly mezi městy a venkovem, i když se proti minulosti rychle stírají.
Vy urologové navíc máte to stigma vyšetření přes konečník a cévkování…
Je to tak. Ale hlavně jde o to, že na venkově lidé prostě nad problémy častěji mávnou rukou a k lékaři nejdou. To bývá časté zejména u starších pacientů, kteří ale nechodí ani k praktikovi na preventivní prohlídky, nemají ani odebrané PSA. A současně je naproti tomu mnoho lidí, kteří si na internetu najdou nějaké informace a pak mají strach, co mají za nemoc.
O dostatečném pití
Existuje nějaká prevence zánětů a nemocí močového ústrojí? Třeba doporučované brusinky?
Ne, z přípravků neexistuje nic. Brusinky se dlouho tradovaly jako léčivo. A ano, jsou výborné, třeba ke svíčkové, ale jinak vám nepomůžou. Existuje dokonce studie, ve které byly tři větve lidí – jedni dostali lék, jedni placebo a jedni extrakt z brusinek. A brusinky a placebo vyšly na úplně stejné úrovni. Jediná prevence, jediné, co pro sebe můžete udělat, je dostatečně pít.
Kolik tekutin bychom měli vypít?
Tři litry. Moči by mělo být dva až dva a půl litru za den. Látky, které tělo musí prostřednictvím ledvin vyloučit, jinudy odejít nemohou. A aby nebyly v moči ve vysoké koncentraci, je potřeba průměrně ty tři litry vypít. Asi tři čtvrtě litru vydýcháme, a když je teplo nebo děláte nějaký sport, tak ještě něco vypotíte, v takovém případě se musí příjem tekutin adekvátně navýšit.
To platí pro všechny?
Ano, od dětí až po seniory. A je potřeba si uvědomit, že se nemá pít tak, že do sebe nalijete litr vody a pak zas dlouho nic. Měli byste stále něco po troškách upíjet.
Počítá se i káva?
Záleží na tom, jaká… Kvalitní silná káva odvodňuje, takže byste k ní měli pít i trochu vody. V lepších kavárnách také sklenici vody dostanete.
O moči a močení
Poznáme podle barvy moči, že pijeme dost? Jakou barvu by moč měla mít?
Moč by měla být světlá až světle žlutá.
Když je tmavší, tak se prostě napiju víc?
Ano, prostě přidáte. Jiné je to samozřejmě u nemocí, například u žlučníkové koliky, zablokovaných žlučových cest, může být moč tmavě hnědá až téměř dočerna.
Kolik tekutin denně vypijete?
Ještě něco bychom měli u moči sledovat?
Někdy pacienti přijdou vyděšení, že jejich moč pění. To se může dít, pokud třeba ztrácí z nějakého důvodu bílkoviny. Ale častěji je to proto, že se do toalet dávají nejrůznější osvěžovače a ty pak samozřejmě pění.
A co krev v moči?
Pokud jde o mikroskopické stopy, tak ty okem nezjistíte, jen při biochemickém vyšetření. Pokud ji vidíte a má barvu jakoby lehce vypraného masa, takovou světlounce růžovou, až po jasnou hematurii, kdy jde doopravdy o krev nebo moč s krví, tak je to samozřejmě důvod jít k lékaři a nechat se zkontrolovat.
Jak časté močení je normální? Někdo vydrží půl dne, někdo chodí každou chvíli.
Močový měchýř má kapacitu asi 500 mililitrů, někdo má méně, někdo vydrží i litr. Ale většinou to je kolem toho půl litru, přičemž často jdeme na WC o chvilku dřív, třeba při 400 mililitrech. A když vezmeme, že bychom měli vymočit ty dva litry minimálně, tak to vychází na pět až třeba sedm močení za 24 hodin.
Je časté močení v noci také důvod k návštěvě lékaře?
To záleží na tom, co pijete večer. Když si dá zdravý člověk před spaním tři, čtyři piva, tak je jasné, že ho to bude budit. U starších lidí pak může být příčina často kardiální. Staršímu člověku začne selhávat srdce a přes den pacient zadržuje vodu. Večer, když si lehne, srdce si začne tekutinu stahovat a ledvinami vylučovat. Takže vám takový pacient klidně řekne: „Za den nejdu ani jednou, ale jakmile si lehnu, začnu běhat, a vyčůrám toho spoustu, pane doktore.“ Proto pacientům necháváme vyplňovat mikční deníky, kam zapisují, kdy a kolik vymočili, jaké u toho měli pocity atd.
O inkontinenci
Zmiňoval jste inkontinenci, od kdy mluvíme o úniku moči? Co když žena zaznamená maličký únik, třeba když se hodně směje? Takový případ už je také inkontinence?
Jakýkoliv případ je prostě inkontinence. Ale jde o to, kdy ji začít řešit.
A to kdy?
Jakmile jde o něco pravidelného. Mužům se to tolik nestává, ale ženám ano, klidně i malým děvčatům. Ale pokud to není pravidelná věc, tak se s tím samozřejmě nic neřeší. Jednou se to stát pochopitelně může.
A jak se to pak řeší?
Prvně musíme detailně zjistit, co je příčinou, až pak můžeme inkontinenci léčit. Příznak je jen jeden, ale příčin může být hodně. Různými záněty počínaje a poruchami vyprazdňování konče. Může jít o poruchu funkce pánevního dna, poruchu svěračů, neurologické problémy i nádory. I to je ostatně důvod, proč by inkontinenci primárně měl řešit urolog.
O prevenci karcinomu
Prevence infekcí a zánětů je tedy jasná. Jak je to s prevencí karcinomů nebo zvětšení prostaty?
Tady také žádná neexistuje. Neexistuje u hyperplazie prostaty, neexistuje u karcinomu prostaty a neexistuje, ani co se týká jiných nádorů, třeba vývodných močových cest, což jsou nádory ze sliznice močových cest, nebo horních močových cest, tedy ledvinné pánvičky, kalichů a močovodů.
Opravdu není šance snížit riziko?
Existuje jen možnost snížit riziko u lidí, kteří jsou vystaveni působení nitrosaminů. To byli dřív lakýrníci, protože nitrosaminy se běžně nacházely v lacích a barvách. Dnes už jsou naštěstí vodou ředitelné barvy.
Kdo další má vyšší riziko?
Jednoznačně kuřáci, protože dehty, které vdechují, se vylučují také močovými cestami. U kuřáků je tedy vyšší pravděpodobnost, že budou mít nádor močových cest.
Existuje nějaký preventivní program, screening, hrazený pojišťovnami?
Od 1. ledna se bude rozjíždět screening rakoviny prostaty pro muže mezi 50 a 70 lety, kdy bude hrazený odběr krve a vyšetření hladiny PSA. Jde o pilotní program, který se bude ještě postupně upravovat. Mimo toto ale v Česku žádný urologický preventivní program neexistuje.
ČLÁNKY DO MAILU