Vím, na co myslíš

Člověk nemusí zrovna oplývat jasnozřivými schopnostmi, a přece podobnou zkušenost zažije nesčetněkrát. Zvláště při komunikaci s empatičtějším pohlavím jsem si nejednou v duchu říkal: „Vždyť ona mi čte myšlenky.“ V jedné léčebně jsem zpovídal mladou vedoucí. Když jsem se chystal položit druhou otázku, začala mi na ni odpovídat, aniž bych cokoliv vyslovil. Jakmile končila s odpovědí, jenom jsem si pomyslel další otázku a rozhovor pokračoval.  Být jejím manželem, ani bych doma nemusel mluvit…

Nevěru neutajíš

Antropologové dosvědčují, že telepatická komunikace je u primitivních národů častým jevem a zřejmě jsme se tak běžně dorozumívali předtím, než nám tuto schopnost vzala moderní civilizace.

Projevy telepatického vnímání snadno najdeme i v kruhu lidí spojených poutem blízkého vztahu nebo rodinných vazeb. Odborníci někdy hovoří o tom, že ve vztahu k členům rodiny žádná „rodinná tajemství“ neexistují.

Jung popisuje případ jedné manželky, která podváděla svého muže řadu let, aniž by to on nebo jejich tři děti věděli. Na životy dětí to ale mělo možná ještě větší dopad, než kdyby tuto skutečnost znaly. V dospělém věku nebyly schopny normálního partnerského vztahu a když psychiatr analyzoval příčinu jejich problémů, vyšla na povrch utajovaná nevěra jejich matky.

Děti vycítí problémy a konflikty, které rodiče drží pod pokličkou, ale utajování znemožňuje, aby je děti vědomě zpracovaly, a působí proto daleko větší škodu v jejich podvědomí. Děti jsou velmi vnímavé k náladám svých rodičů a úrovni jejich vzájemného vztahu a poznají, jestliže se spořádané poměry pouze předstírají. Pociťovaná dusivá atmosféra je horší variantou než otevřená hádka. Tyto skutečnosti jsou argumentem pro to, aby rodiče své konflikty raději řešili před dětmi, samozřejmě v ideálním případě by se tak mělo dít způsobem, který se pro děti stane vzorem řešení konfliktů.

Jako je těžko myslitelné ukrýt na nevědomé úrovni něco před svými dětmi, platí to i ve vztahu k partnerovi. Pokud někdo uvažuje o nevěře, měl by si uvědomit, že i kdyby se mu ji podařilo sebelépe utajit, jeho partner může být na jistých úrovních psychiky daleko vnímavější, než by si nevěrník přál. Řada lidí, kteří mají zkušenosti s manželskou nevěrou, potvrzuje, že jakmile jim partner začal být nevěrný, okamžitě to vytušili, aniž by měli sebemenší indicie.

Komunikuji, a nevím o tom

Telepatická komunikace probíhá zejména na nevědomé úrovni. Psychoterapeuti pracují s tímto faktem a snaží se zachycovat nevědomé komunikační signály přicházející ze strany pacienta.

Dělají to například tak, že při sezeních pozorují a analyzují své vlastní nevědomí a hledají v něm různé obsahy přeneseného pacientova nevědomí. Znají i pojem „odvozená komunikace“, který znamená nepřímé sdělování myšlenek a pocitů, které jsou nevědomě asociovány s tím, co je vyvolalo. Žena si například povzdechne: „Proč se dnes tolik učí cizí jazyky a zapomíná se na jazyk mateřský.“ Pravý význam pronesené věty ale může být: „Proč se nemůžeme domluvit, proč mi nerozumíš …“ a podobně.

Jen malá část informací, které telepaticky přijímáme v hlubších úrovních našeho já, se dostává k našemu vědomí. Ego se snaží nějak organizovat množství materiálu, které k němu přichází a přijímá jenom ty „užitečné informace“.

Na vlnách optimismu

Naše psychika by se dala přirovnat k obrovské vysílačce, která neustále vysílá i přijímá kvanta různých informací. Ve srozumitelné formě zachycuje ale pouze zprávy vysílané na stejné vlnové frekvenci. Podobně jako vysílačka, i naše psychika zachycuje kvanta myšlenek, ale k našemu vědomí proniknou jen některé z nich. Jsou to ty myšlenky, které jsou v souladu s našimi vědomými názory a postoji.

K našemu vědomí  pronikají myšlenky pouze těch lidí, kteří jsou takříkajíc na „stejné myšlenkové vlně“, kteří mají podobné názory jako my. Známé přísloví říká, že vrána k vráně sedá. Jestliže jsme sami optimisti, budeme přitahovat jiné optimisty také proto, že budeme vnímaví k telepaticky vysílaným myšlenkám podobně naladěných lidí. I kdyby v celé Praze žili jenom dva optimisti, je docela pravděpodobné, že se najdou.

Rozumět ženám

V romantické komedii Po čem ženy touží získá sobecký hrdina po úrazu v koupelně zvláštní schopnost: zčistajasna umí číst myšlenky žen. Po počátečním šoku způsobeném poslechem jejich neustálého mentálního „brebentění“ a zjištěním, co si o něm ženy doopravdy myslí, začne muž situace využívat. Krade nápady z hlavy své nadřízené a vydává je za vlastní, dokud ho z jeho egoistického postoje jako v každém správném americkém filmu nevyléčí láska.

Mohl by se podobný příběh stát ve skutečnosti? Snad, až na pár drobností:

1. Těžko si představit, že by se podobná schopnost vztahovala pouze k jednomu pohlaví.
2. Hrdinovo vědomí by z důvodu omezené kapacity opravdu nemohlo přijímat všechny vysílané myšlenky okolních žen.
3. Ve filmu hrdina slyšel myšlenky žen jako mluvící hlasy, ale telepatický přenos myšlenek nepotřebuje žádnou verbalizovanou podobu.
4. Nevědomí dvou blízkých lidí bývají natolik spojenými nádobami, že je obtížné určit, od koho ta nebo ona myšlenka či nápad ve skutečnosti pochází a kdo je tedy komu „krade“. 

Nicméně hlavní téma filmu – snažit se rozumět druhému člověku – může být přínosné pro každého.

Je-li naším cílem vzájemné porozumění, pak jsou komunikační kanály, které k němu vedou, až  na druhém místě.

Ilustrační foto: Isifa.cz