Uneslo mě UFO, věřili lidé. Za domněnkou byla nejspíš spánková paralýza či psychóza

Mimozemský únos je svého druhu psychologický fenomén. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že je příslušníci nelidské inteligentní rasy umístili někam, kde je podrobili fyziologickému či psychologickému zkoumání. Dokážou líčit přesvědčivě znějící vzpomínky na událost, která se přitom vůbec nestala. 

Příznačné je, že nejvíce takových tvrzení se vyrojilo během 60. a 70. let minulého století v USA. Tedy v době, kdy se pozornost laické i odborné veřejnosti upírala k vesmíru a jeho dobývání. Včetně úvah o možném objevu mimozemské civilizace. 

Tělesná prohlídka a ztráta paměti

Nejslavnější případ se zároveň pokládá za ten, který americkou mánii únosů odstartoval. Mimozemšťané se již dlouho objevovali v knihách a filmech – někdy jako kolonizátoři, jindy jako neškodné bytosti, které se na Zemi dostaly omylem. I to, že se člověk podíval na palubu jejich lodi, byl známý koncept – ovšem zatím pouze v science fiction. V realitě bylo zatím trendem jen pozorování domnělých UFO (neidentifikovaných cizích objektů) na obloze.

Přečtěte si také:

Lidé, kteří polykají hřebíky nebo sklo. Pojídání nejedlých předmětů je častější, než si myslíte

Změnilo se to údajným zážitkem Betty a Barneyho Hillových. Manželé, tehdy ve věku okolo čtyřicítky, se 19. září 1961 vraceli autem od Niagarských vodopádů. Na obloze je zaujalo zvláštní světlo, a tak několikrát vystoupili z auta, aby si ho prohlédli. Betty byla přesvědčená, že jde o mimozemskou loď. Zatímco Barney světlo považoval nejdříve za letadlo či družici, později změnil názor. Při jedné ze zastávek, když se díval nahoru dalekohledem, tvrdil, že vidí, jak se na něj z tělesa dívají cizí bytosti. Mělo jich být kolem deseti, v lesklém černém oblečení.

Po návratu domů se podle jejich slov stalo několik zvláštních věcí. Barney si nepamatoval, jak se mu utrhl popruh od dalekohledu, a měl zvláštní kompulzi prohlížet si svoje genitálie. Betty měla potřebu uložit zavazadla jinam, než je normálně skladovala. Na jejích šatech byl zvláštní růžový prášek. Manželům najednou nefungovaly hodinky a na autě se jim objevilo několik soustředných kruhů, na které reagoval kompas. Oba zapomněli, co se v posledním úseku cesty domů vlastně dělo.

Přečtěte si také:

Léčba duševních chorob před sto lety: už se neupalovalo a nemocní nebyli v okovech

Několik dní po návratu domů měla Betty pět nocí v řadě noční můry o tom, že ji i s manželem mimozemšťané unesli na palubu kosmické lodi. Tam oba – tvrdila – podrobili lékařským prohlídkám včetně těhotenského testu zavedením dlouhé jehly do Bettyina pupku. Manželé nahlásili pozorování UFO vzdušné základně v Portsmouthu a napsali dopis ufologovi jménem Donald E. Keyhoe. Snažili se totiž všemi možnými prostředky zrekonstruovat a vybavit si, co se onoho večera stalo.

Hypnóza potvrdila podezření

Slavnými se manželé Hillovi stali poté, co se ve snaze rozpomenout podrobili hypnoterapeutickému vyšetření. Oba pod hypnózou popsali to samé, jen s drobnými rozdíly. Podle záznamu jejich sezení se to mělo odehrát následovně: Barney Hill si utrhl pásek od dalekohledu při útěku do auta, potom se snažil před kosmickou lodí ujet. Na cestě stálo několik bytostí. Měly velké šikmé oči, které se mu vpíjely do těch jeho. Barney se jich bál. Komunikovaly s ním telepaticky, vyvedly jej z auta, najednou cítil klid, jako by byl ve snu, a viděl tmu. Pak nad sebou spatřil několik mužů, zatímco on ležel, kteří jako by mu na rozkrok přikládali nějaký chladný pohár. Potom všechno zmizelo a Barney se ocitl zpátky v autě.

Betty Hill na terapeutickém sezení popsala podobné události, o jakých se jí mělo předtím zdát ve snech, včetně onoho drastického těhotenského testu. Vybavovala si více detailů ze samotné prohlídky: měli přístroje a fotili si její pokožku. Také odebírali z její kůže vzorek prachu na jakousi fólii, svlékli ji a osahávali. Nepřipadalo jí však, že by s ní měli sexuální záměr. Také měla vést dialog s vůdcem mimozemšťanů o tom, odkud jsou a jakým způsobem lidská rasa stárne.

O události a těchto hypnotických sezeních vyšel v roce 1965 článek v deníku Boston Evening Traveller a Hillovi se stali slavnými. Detailně tento případ popsal spisovatel John G. Fuller ve svém díle The Interrupted Journey: Two Lost Hours Aboard a Flying Saucer z roku 1966.

Potom nastala hotová epidemie mimozemských únosů. Respektive historek o nich. Jedním z významných unesených byl podle svých slov psycholog Leo Sprinkle z Wyomingu. Fenoménem se zabýval tolik, až začal časem věřit, že byl sám v mládí také unesen. Byl také prvním, kdo vznesl hypotézu, že mimozemšťani mohou za podivně zohavená těla dobytka, která se začala vyskytoval na pastvinách po celých Spojených státech.

Posedlost pohlavními orgány

Ve skutečnosti existuje i dřívější případ domnělého zážitku s mimozemským únosem. Ten se odehrál v Brazílii roku 1957 a jeho ústřední postavou byl farmář Antônio Vilas-Boas. Ten měl při orání pole spatřit na obloze velký červený objekt. Ten rostl a blížil se, až začal vypadat jako loď, ze které čněly tři nožky. Muž se rozhodl utéct, ale objevili se malí modroocí štěkající mužíčci v šedých kombinézách a zavlekli ho do lodi, alespoň takhle to popisoval. 

Tam jej svlékli, pokryli zvláštním gelem, odebrali mu vzorek krve a do místnosti pustili plyn. Nato přišla celkem atraktivní mimozemšťanka a měla s ním sex. Poté mu posádka vrátila oblečení, provedla jej po lodi a pustila jej zpět na zem. Boas dokázal všechno detailně popsat, neměl ztrátu paměti.

Během 70. a 80. let výzkum podobných příběhů pokračoval, přičemž se stále  objevovaly další nahlášené případy údajných mimozemských únosů. Některé nastaly také jinde než v USA – například ve Skotsku, Austrálii či Číně. Celkem jich po světě byly tisíce. V Americe samotné dokonce několik milionů. 

Časem už líčení nikoho nevzrušovala. K těm známějším patří dva rybáři popisující únos v Pascagoule na řece Mississippi roku 1973, z nichž jeden o incidentu napsal knihu Pascagoula: The Closest Encounter, My Story. Nejznámější britský případ je zážitek skotského lesníka Roberta Taylora, který se vrátil domů otrhaný a špinavý. Popsal, že se ho pokusila unést svítící polokoule. 

Většina příběhů má podobné rysy a k těm hlavním patří zaměření mimozemšťanů na lidské reprodukční orgány. Unesený je v historkách obvykle svlečen a prozkoumán, často proběhne nějaká prohlídka rozmnožovacího ústrojí. Obvyklý je i narativ o mezidruhovém páření, či alespoň odběru pohlavních buněk. 

Přesně tyto motivy se vyskytují v mytologii všeho druhu už dlouho. Než jsme začali věřit v mimozemšťany, tradovalo se něco podobného například o andělích a démonech a také o biblických nefilim, míšencích padlých andělů a lidí. Některé mimozemské únosy mají i intelektuální rozměr a unesený je před návratem varován před ekologickými či politickými katastrofami.

Přečtěte si také:

Spánek pomáhá zpracovat stres. Když mu to dovolíte

Folklor poplatný době

Proč zrovna mimozemšťané? Lehká odpověď: studená válka a závody v dobývání vesmíru. Šlo o období velkého technologického pokroku. V první polovině století technologie inspirovaly mnoho sci-fi děl. Když USA začaly soupeřit se Sovětským svazem o to, kdo se v kosmu podívá dál, na pořad dne se pochopitelně dostaly i otázky týkající se mimozemského života. 

Religionista zaměřený na UFO Erik Östling pokládá fenomén trendu mimozemských únosů za emergentní folklor – tedy takový, který vznikl v konkrétní době jako reakce na aktuální podnět. Uvádí přitom, že Hillovi sice nebyli první, kdo se domníval, že byl unesen, rozhodně však definovali dosud známý narativ únosu se všemi typickými klišé. Navázali přitom na některé detaily, které již znali. Obraz talíře jakožto tvaru kosmické lodi byl například známý už od 40. let. 

Folklor a mytologie jsou nutnými součástmi lidského společenství – již od pradávna potřebujeme věřit v něco většího, než jsme my sami. Christopher Partridge zkoumá vztah mezi sektami uctívajícími mimozemské bytosti a dávnými mýty o démonech a ďáblech.

Jedna studie upozorňuje také na možné rasové souvislosti v podloží jevu. Padesátá a šedesátá léta byla v USA dobou Rosy Parks, Martina Luthera Kinga a dalších výrazných protisegregačních aktivistů. Článek upozorňuje na to, že naopak většina unesených byla bílé pleti. Jev může podle něj souviset s kolektivním pocitem viny za otroctví a rasismus tím, že přináší obrácenou dynamiku – objevil se někdo, kdo naopak má moc nad privilegovaným člověkem. 

Videoesej od Kaz Rowe na YouTube také upozorňuje na rozdíly mezi samotnými Hillovými v tom, jak svůj únos vnímali. Betty, na rozdíl od svého černošského manžela, byla spíše zvědavá, ale nahrávky Barneyho v hypnóze svědčí o úzkosti a panice. Tento vzorek dvou lidí však není zrovna statisticky významný.

Primář Sova, doktor House a další. Znáte filmy a seriály z lékařského prostředí?

Málokteré filmy a seriály jsou tak populární jako ty, které se odehrávají v nemocnicích či ambulancích. A vy si teď můžete vyzkoušet, kolik jste jich viděli a co všechno o nich víte.

Spustit kvíz

Všechno se dá vysvětlit

V kontextu emergentního folkloru se můžeme dívat i na mnoho dalších konceptů, které dnes existují v povědomí společnosti. Klidně i ty, které jsou náplněmi konspiračních teorií, i tady se dá hovořit o novodobé mytologii. Zatímco tedy před 70 lety frčelo UFO, dnes jeho roli zaujímají aktuálnější legendy. Například může jít o práškovací letadla, která nám podle některých lidí vymývají mozky, zlí vědci, kteří do vakcín vkládají nanočipy, či nestárnoucí koncept reptiliánů mezi námi.

Zajímavější je otázka, proč tolik lidí mělo utkvělé představy, že se jim doopravdy stala taková neuvěřitelná příhoda. Člověk, zdá se, musí mít určité psychologické předpoklady. Velkým proudem hypotéz pro vysvětlení únosů je ten, který za příčinu považuje lucidní snění či spánkovou paralýzu. 

Zatímco ty nejslavnější případy se měly odehrát venku, většina unesených popisuje, že se vše stalo doma v pokoji. To je kompatibilní se stavy, které často nastávají v polospánku, kdy se člověku může zdát, že se odpojil od svého těla a pohybuje se po místnosti, případně může i vyletět oknem. Často se popisuje paralýza a různé vidiny – čili typické symptomy spánkové paralýzy, která se může projevit i pocitem přítomnosti cizích entit či sexuálními vjemy.

Studie z roku 2021 se zabývala vztahem domnělých mimozemských únosů a lucidního snění. Vědci si pozvali osoby, které lucidní snění aktivně praktikují – tedy dokáží si uvědomit, že se jim zdá sen, a pak manipulovat tím, co se ve snu děje. Potvrdila se hypotéza, že když lucidní snílek chce, aby se mu zdálo o mimozemšťanech, není pro něj těžké toho docílit.

Jiné možné důvody souvisejí s dalšími způsoby, jakými vznikají halucinace. Patří sem tedy užívání drog či schizoaktivní neurologické poruchy. Falešné vzpomínky se však mohou zakořenit i častým vzpomínáním a uvažováním nad tou samou věcí, ať už pomocí manipulace jinou osobou, či nikoliv. Trend mimozemských únosů rozhodně fungoval a čím více se proslavil, tím více lidí si jej mohlo vštípit.