První syntetickou čočku do oka vložil britský oftalmolog Nicholas Harold Ridley. Operaci provedl v utajení 29. listopadu 1949. Před publikováním novinky chtěl odoperovat několik pacientů a metodu si ověřit. Tajnost ale dlouho nevydržela, protože díky záměně jmen se jeho první pacient dostal k lékaři Fredericku Ridleymu, shodnou náhod lékaři, který se podílel na cestě k objevu antibiotik, a tajemství bylo venku.
Plexisklo jako v letadle
Frederick Ridley totiž při vyšetření pacienta nitrooční implantát odhalil a jeho jmenovec následně musel s pravdou ven dříve, než měl v plánu. Část jeho kolegů ale metodu v té době nepřijala, a Harold Ridley dokonce musel opustit odbornou společnost britských oftalmologů. Obratem si ale založil svoji a myšlenku na implantaci umělé čočky šířil úspěšně dál.
První nitrooční čočka byla přitom z materiálu, který známe pod lidovým názvem plexisklo (polymethylmethakrylát neboli akrylátové sklo). K jeho použití vedla souhra náhod. Harold Ridley za druhé světové války ošetřoval britské piloty. Mezi nimi byli i ti, kterým oči poranilo plexisklo z prostřelených krytů kokpitů. Lékaři si přitom všiml, že úlomky nevyvolávají v očích žádný zánět, a to jej později vedlo k myšlence použít k léčbě šedého zákalu stejný materiál.
308 lékařů, 150 tisíc operací ročně
Říká se, že nitrooční čočka byla vůbec prvním implantátem, kteří lékaři do lidského těla v moderní medicíně vložili. Do té doby byli spíše zvyklí z něj něco vyndávat.
Traduje se také, že Československo bylo druhou evropskou zemí, kde lékaři implantaci nitrooční čočky provedli. Neměli k dispozici ale tu britskou, a tak v Československu vyrobili vlastní, rovněž z plexiskla. Prvnímu pacientovi u nás ji voperoval profesor Jan Vanýsek, jenž v oční chirurgii patřil tehdy k velkým inovátorům.
Právě on stál na počátku cesty, která nyní i v Česku každý rok pomůže desítkám tisíc lidí, protože lékaři v Česku v současnosti každoročně provedou 150 tisíc očních operací (do čísla je započítána operace každého oka zvlášť). Specialistů na refrakční a kataraktovou chirurgii je u nás 308 a každý rok jich je nově proškoleno dalších zhruba pětadvacet.
Čočky z plexiskla byly velmi tuhé. I dnes se používá materiál, který bychom mohli označit za plast – jde zejména o akrylát. Na rozdíl od polymethylmethakrylátu je ale natolik pružný, že jej lékaři do oka vkládají stočený. Možnost nitrooční čočku stočit přestavovala další revoluci v očních operacích, protože díky tomu stačí pro její vložení do oka řez dlouhý pouhé dva milimetry.
Operace nebolí, byť je bez narkózy
Dívat se na operaci oka může být pro laika nepříjemné. I při miniinvazivním zákroku, jenž je v současnosti standardem, se totiž do bulvy vkládají (aniž by byl pacient pod narkózou) různé operační nástroje a lékař provádí řez i narušuje povrch oka třeba jehlou, kterou pod obal pouští tekutinu včetně antibiotik. Navíc na oko si ještě před zákrokem značí přístupovou cestu speciálním fixem. Reportáž z operace oka si můžete přečíst zde.
Ani při řezu nedojde k takovému poškození, aby například vytekl rosolovitý sklivec. Jenže oko má mnoho vrstev a jeho struktura je členitá, takže lékaři do něj dokáží aplikovat třeba i injekční léčbu, aniž by jej poškodili. I tak je ale pocit z toho, že vám mají operovat oko, jiný, než když jde třeba o slepé střevo.
SPZ na 50 metrů daleko
Operace oka vůbec nebolí, ani není nepříjemná,
rozptyluje obavy osmašedesátiletý Jaroslav, profesionální řidič, kterému lékaři implantovali čočky s takzvanýn rozšířeným ohniskem, neboli EDOF před třemi týdny, protože měl problém s viděním na dálku i při čtení.
Zákrok může srovnat s úrazem, kdy mu před lety z brusky odlétla miniaturní kovová špona. To podle něj bylo strašné a po ošetření oko hrozně moc bolelo. Po operaci ale nic takového nepřišlo, dodává. Jediné, co mi bylo nepříjemné, když mi před operací dali na hlavu takovou kuklu a prostřihli v ní otvor na oko. A pak také to, když mi víčka rozevřeli kovovým rozvěračem, abych nemrkal,
svěřuje se s relativně čerstvou zkušeností. Druhý den po zákroku šel na kontrolu a brzy nato usedl za volant. Ostatně, po zhruba 14 dnech po operaci absolvoval během pár dnů tři tisíce kilometrů po Evropě. A jak sám říká, dnes vidí SPZ aut i na 50 metrů daleko.
V čem se liší refrakční a kataraktová chirurgie
- Kataraktová chirurgie léčí šedý zákal. Jedinou cestou léčby je i v současné době operace a výměna zakalené čočky pacienta za syntetickou.
- Refrakční chirurgie řeší oční vady (krátkozrakost, dalekozrakost, vetchozrakost, zploštění rohovky). Výjimkou je tupozrakost, která se operovat nedá.
Obě metody patří do ranku oftalmologů. Ta první je výsadou pacientů zejména po 45. roce, kdy i vlivem stárnutí přichází první známky katarakty. Šedým zákalem ovšem mohou trpět i děti. Většinou jde o vrozenou vadu, ročně se jich v ČR s kataraktou narodí do dvaceti.
Refrakční zákroky mají podobu laserové operace očí nebo voperování nitrooční čočky.
Obě metody se mohou prolínat v jednom zákroku, při kterém je voperovaná čočka, která řeší kataraktu i některou z očních vad. Nitrooční čočka zpravidla dokáže fungovat do konce života, korekce očních vad laserem mají z důvodu stárnutí oka životnost kratší.
Základní typy nitroočních čoček
Existují tři základní typy nitroočních čoček. Tedy takových, které se na rozdíl od kontaktních vkládají při miniinvazivním zákroku přímo do oka, kde plně, či zčásti nahradí původní čočku pacienta.
Monofokální nitrooční čočky
Poskytují ostré vidění na jednu vzdálenost, obvykle do dálky. Pacient tedy i po operaci potřebuje brýle na blízko. Nebo naopak – vidí dobře nablízko a do dálky nosí brýle. Zachováváme zvyklosti pacienta, podotýká lékařka Andrea Janeková.
Jejich výhodou je, že umožňují vidění bez snížené kontrastní citlivosti a bez takzvaných optických fenoménů. Takzvaná asférická varianta pak umožňuje lepší vidění za šera.
Multifokální nitrooční čočky
Umožňují vidění na dálku, střed i blízko. Pokud pacient nemá jinou oční vadu (například astigmatismus), po operaci může brýle odložit.
Jejich nevýhodou je, že mírně redukují kontrastní citlivost a někteří pacienti si mohou stěžovat na výskyt optických fenoménů. Pokud se zornička rozšíří za šera, vlivem refrakční optiky mohou mít rozptyly světel. Většina pacientů na toto přivykne, i tak ale tyto čočky nedoporučujeme profesionálním řidičům třeba nákladní dopravy, kteří jezdí v noci, říká lékařka Andrea Janeková. Tyto čočky nejsou také určeny pacientům, kteří trpí jiným přidruženým očním onemocněním. Třeba sítnice.
Torické čočky
Pro pacienty s takzvanými cylindrickými vadami, kterým po operaci umožňuje vidět bez brýlí na dálku. Čočka je speciálně zakřivená v opačném směru, než v jakém má pacient zploštělou rohovku. Lékaři jí také musí do oka umístit v určité ose, která se u pacientů liší.
Další typy čoček
Pokud si první voperovaná čočka neporadí se všemi očními vadami, mohou lékaři v některých případech použít takzvanou přídavnou nitrooční čočku. Slouží ke korekci vady, která přetrvává do jisté míry i po operaci. Je to proto, že původní implantovanou čočku je velmi těžké z oka odstranit, neboť se přilepí k pouzdru, do nějž je voperovaná. Proto místo nahrazení čočky původní lékaři raději do oka vloží další, takže pacient má v oku nakonec čočky dvě.
U pacientů, kde nelze čočku umístit běžným způsobem do očního pouzdra, lékaři mohou voperovat čočky s fixací na duhovku nebo s fixací na skléru. Ty se liší od běžných tím, že navíc mají speciální klepítka, která předchází jejich posouvání v oku.
U mladých lidí s oční vadou až minus dvacet dioptrií lékaři používají čočky fakické, tedy přídatné. Jsou velmi tenké a vkládají se do prostoru před vlastní čočku pacienta. Ta v oku zůstává, na rozdíl od léčby šedého zákalu, kdy lékaři pacientovu vlastní zkalenou čočku rozdrtí a odsají.
Kromě výše jmenovaných existují ještě čočky, které patří do skupiny prémiových. Jde třeba o takzvané čočky bifokální a trifokální a řadí se sem i EDOF. I ty umožňují pacientovi vidět zcela bez brýlí, ovšem i u nich mohou po operaci nastat některé vedlejší nežádoucí efekty. Nevýhodou je také jejich vysoká cena. Podle očního lékaře Pavla Studeného stojí třikrát až pětkrát více než výše uvedené čočky.
ČLÁNKY DO MAILU