Dříve se cigareta považovala za symbol elegance a doutník zase mužnosti. Kouřil kdekdo, kdykoliv a kdekoliv. Ale i před sto a více lety panoval spor mezi kuřáky a nekuřáky a existovali zarytí odpůrci kouření. Které slavné osobnosti nesnášely kouření a jak se na kouření dívali na počátku 20. století?
Ošklivý zvyk kouřit
Kdo tabák kouří, páchne jako prase. Kdo tabák šňupe, vypadá jako prase. A kdo tabák žvýká, je prase,
prohlašovala spisovatelka Madame de Stael (1766–1817). Kouření, které se od počátku 17. století rychle rozšířilo po celé Evropě, nenadchlo zrovna každého. Proti tabáku se ohrazoval už panovník Jakub I. (1566–1625) v roce 1603, kterému vadil „pach zapáleného tabáku“ a „ošklivý zvyk kouřit“.
Jak na tom byli ostatní panovníci? Císařovna Marie Terezie (1717–1780) i královna Viktorie (1819–1901) kouření nesnášely a velice jim vadil kouř. Královna Viktorie si prý nechávala důležité listiny načichlé tabákem před čtením parfémovat a v jejím nejbližším okolí panoval přísný zákaz kouření.
Z nechvalně proslulých státníků kouření neholdoval V. I. Lenin (1870–1924) anebo také Napoleon Bonaparte (1769–1821), který však sice nekouřil, zato tabák šňupal. Velkým odpůrcem kouření byl pak básník a spisovatel Johann Wolfgang Goethe (1749–1832).
Podle něj se „z kouření hloupne, způsobuje neschopnost myslet a psát básně a je jen pro povaleče“, dále prohlásil, že „kouření je zlomyslně nezdvořilé, impertinentní a nespolečenské, kuřáci zamořují vzduch široko daleko a otravují každého slušného člověka, který se nemůže bránit… A co ten hnus stojí? Už teď jde v Německu 25 milionů dolarů do tabákového dýmu a tato částka může stoupnout… a žádný hladový nebude nasycen a žádný nahý oblečen…“
Goethe kouření nesnášel natolik, že vyhodil kuchařku, kterou přistihl při kouření, a napsal jí pak špatné doporučení. Ta se mu však pěkně pomstila: zatímco byl na procházce, naschvál před svým definitivním odchodem vykouřila v jeho pracovně doutník a zamořila mu tak jeho prostor. Kouřit se snažil přestat spisovatel L. N. Tolstoj (1828–1910), který brojil proti cigaretám a alkoholu, ale úplně se mu to nedařilo.
Zkoušeli jste někdy přestat s kouřením?
Věčný spor mezi kuřáky a nekuřáky
Dnes víme, že škodí i pasivní kouření. Proto je také od roku 2017 u nás zákaz kouření nejen v restauracích a všech veřejných místech, ale i na nástupištích, v zoologických zahradách, sportovištích, což dnes platí i pro elektronické cigarety.
Zákaz kouření ve školách, nemocnicích, veřejných místech, úřadech a zastávkách pak vešel v platnost již od roku 2006. Ale i v dávnější minulosti se něco podobného řešilo. Například v roce 1975, kdy se objevil v New Yorku zákaz kouření ve výtahu, obchodech, přednáškových sálech, v církevních a rekreačních objektech, a to pod pohrůžkou peněžité pokuty 1000 dolarů nebo jednoho roku vězení.
Zákaz kouření se třeba ale objevil též v ulicích Berlína v roce 1848 s odůvodněním, že jde o opatření kvůli riziku vzniku požárů. Spoustě lidí se tehdy zalíbilo, že mohou dýchat čerstvý vzduch, a když se zákaz později rušil, nebylo jim to po chuti. A už na počátku 20. století se objevovaly první ligy proti kouření a nekuřácké kongresy.
Jaká varování se před několika lety objevila na krabičkách
O tom, že si kouření vybírá své oběti, nemůže být pochyb. Už na počátku 20. století se v lékařských knihách objevovalo důrazné varování před kouřením a vědělo se, jaké škody na lidském zdraví mohou cigarety a doutníky napáchat. Jaké že se popisovaly nežádoucí účinky kouření? Jedovaté látky obsažené v kouři účinkují na ústa, hltan a celou sliznici dýchacích cest od nosu až po plíce, nejhorší je polykání kouře (šlukování), což pak způsobuje i katar žaludku.
A protože při kouření vysychá v krku, snadno se od závislosti na cigaretách přejde k závislosti na alkoholu, protože do vyschlého krku je spíše potřeba něco ostřejšího než jen čistá voda.
Doktor Jaroslav Barth (1873–1938) v knize Přírodní léčba a domácí lékař z počátku 20. století vysvětluje, že kouření může druhotně i způsobit vážné problémy s očima, nebo také s ušima, kuřáci podle něj hůře vidí i slyší, kromě chronického zánětu a zahlenění dýchacích cest a žaludku s mnoha nepříjemnými příznaky pak hrozí vážné kardiovaskulární problémy, poškození srdce, kornatění tepen a vysoké riziko vzniku infarktu.
Tehdy se ještě prokazatelně nevědělo, že kouření způsobuje rakovinu, ale výčet všeho ostatního již bohatě stačil. Navíc se kouření hodně spojovalo s vyšším rizikem vzniku tehdy obávané tuberkulózy.
Z nežádoucích účinků dlouhodobého silného kouření doktor Barth uvádí nesoustředěnost, těkání myšlenek, fyzickou slabost, neuralgie, migrény, slabost končetin a nejistou chůzi, zrychlený tep a nespavost, ztrátu čichu, nebo i chuti. A samozřejmě také impotenci. Mezi tabákem a ženou panuje antagonismus. Záliba v jednom zmenšuje zálibu v druhém, proto vzdávají se vášniví záletníci jednoho krásného dne tabáku, poněvadž cítí nebo se domnívají, že tabák snižuje jejich touhu a sílu lásky,
píše se v deníku bratří Edmonda a Julese Goncourtových, francouzských spisovatelů. Nežádoucí účinky vlivu tabáku byly však pozorovány i u osob zaměstnaných při výrobě doutníků, aniž by ony samy kouřily.
Jak někdo může nekouřit?
Důkazem nežádoucích účinků kouření je i to, že řada silných kuřáků doutníků z řad známých osobností zemřela na rakovinu. Známý psychoanalytik Sigmund Freud (1856–1939), který vykouřil 20 doutníků denně a který spojoval potřebu kouření a neustálého žužlání něčeho v ústech s ranou vývojovou orální fází, zemřel na rakovinu úst.
K smrti se ukouřil spisovatel Franz Werfel (1890–1945), který měl opakované infarkty, z nichž poslední ho zabil. A rakovinu plic měl diagnostikovanou třeba také spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu Thomas Mann (1875–1955), který ústy jedné ze svých románových postav světu sdělil, že nechápe, jak někdo může nekouřit, protože se tím připravuje o znamenitý požitek, a že kdyby nebylo co kouřit, člověk by neměl ani potřebu vstát z postele.
Zdroje: Wikipedie, MUDr. Jan Šimsa: Přírodní léčba a domácí lékař (1923), G. Prause: Géniové v soukromí. Brno: Moba 2001.
ČLÁNKY DO MAILU