Fyziolog Václav Šafka z Ústavu fyziologie na královéhradecké lékařské fakultě se nedávno nechal slyšet, že jsme otroky pitného režimu, pijeme zbytečně moc vody, a přitom jde vlastně hlavně o byznys. K tomu, kolik a čeho vypít, se vyjadřoval v rozhovoru pro portál iDNES.cz.
Do značné míry se přesvědčení, že je potřeba hojně pít, ve velkém rozmohlo s dostupností balené vody v lehkých a objemných PET obalech. Protože ‚když vodu vyrábíme, tak ji přece musíme prodávat‘. Zároveň jde o byznys, jenž se rozvíjí kolem nutričního poradenství. Tomu se však u nás věnují v převážné většině laici, kteří prošli maximálně nějakým kurzem,
uvedl lékař mimo jiné. On sám příjem tekutin podle svých slov nijak neřeší, odhaduje ho na zhruba na litr denně.
Jeho slova ovšem kritizuje například RNDr. Pavel Suchánek, odborník na výživu se specializací na sportovní výživu, výzkumný pracovník IKEM a odborný garant nutričních poraden FitBee. Nutriční poradenství pan doktor zaměňuje za poradenství o výživě, kde není nutné hlubší vzdělání o výživě a tak dále. Stačí zmíněný kurz. V případě poradenství si dovedu představit, že se pan doktor mohl setkat s nesmyslnými doporučeními ohledně pitného režimu, podporované například komerčními produkty typu Amway atd. Zde ovšem je nutné uvést, že tyto osoby nesmí radit osobám nemocným a jejich doporučení má váhu na úrovni obyčejného povídání u sklenice vody,
reagoval na tohle Suchánek.
PhDr. Tamara Starnovská, nutriční terapeutka a odborná konzultantka systémů nutriční péče, předsedkyně Sekce výživy a nutriční péče, považuje Šafkova tvrzení ze tendenční a znící místy jako senzace – Šafkova slova mohou totiž snadno vzbudit dojem, že člověku stačí pár deci tekutin denně. Ale nakonec se i podle tohoto textu dopracujeme k obvyklému 2l doporučení, samozřejmě se liší potřeba podle skladby stravy (suchá – hranolky, hamburger, steak, hodně vodnatá – polévky, meloun…),
shrnula Starnovská.
Může to dopadnout špatně
MUDr. Šafka zároveň varoval před pitím většího množství tekutin, protože to může dopadnout špatně
– podle něj to hrozí třeba lidem, kteří hodně pijí po velkém fyzickém, třeba sportovním výkonu. Šafka vylíčil hrozící křeče, otok mozku, bezvědomí, dokonce smrt. Zvláště pokud by pili jen vodu a neřešili příjem minerálů. Připomněl v této souvislosti stav některých maratónských běžců po dokončení závodu. Odmítl zároveň doporučení, že s pitím se nemá čekat až na pocit žízně, protože pak je člověk vlastně už dehydratovaný.
Problematiku ‚otravy vodou‘ již považuji za skoro trapnou, neexistuje více popsaných případů než ty zmiňované maratony a i zde jde o jasnou chybu v rámci fyziologie tělesné zátěže a fungování tělních tekutin v rámci sportovního výkonu, kdy tělo zbavené minerálních látek pocením dále nařeďuji hypotonickými nápoji. Zajímalo by mě, kolik bezvědomí z nadbytku tekutin pan doktor opravdu viděl a zažil u zdravého sportovce. Já za svou praxi ani jedno… A naopak nedostatek tekutin prokazatelně snižuje fyzickou výkonnost sportovců, a to v řádu desítek procent,
komentoval dále Šafkova slova Pavel Suchánek.
Podle něj neexistuje doporučení u sportu, že základem pitného režimu jsou iontové nápoje. Naopak veškerá doporučení odborných společností zdůrazňují jako základ pitného režimu sportovce vodu, a teprve pokud je zátěž časově delší a je náročnější z hlediska námahy a okolního prostředí, tak doporučují doplnit k vodě i iontové nápoje. Rád bych viděl osobu v Česku, která při běžné stravě a pohybové aktivitě trpí nedostatkem soli,
podotkl ještě Suchánek v reakci na názor, že lidem, kteří pijí po velké námaze vodu, chybí pak sodík a tím si zadělávají na potíže. S tím, že v rozhovoru chybí konkrétní příklady a kazuistiky, a jde tak spíše o domněnky, osobní názory a pocity.
Samotná vláknina nestačí
Oslovené odborníky zaujalo i Šafkovo tvrzení, že souvislost mezi příjmem tekutin a zácpou je mýtem – jak podotkl Suchánek, zácpa bývá kombinací nedostatečného příjmu tekutin a vlákniny, a tudíž spolu pitný režim a zácpa velmi souvisí, nikoliv naopak.
Záleží jistě na příjmu vlákniny, jak je uváděno v článku, ale vláknina působící pozitivně na střevní peristaltiku potřebuje ke své správné funkci dostatek tekutin, ve kterých může nabobtnat,
dodala Věra Boháčová, DiS., nutriční terapeutka, konzultantka v oblasti výživy se zaměřením zejména na neinfekční choroby hromadného výskytu u dětí i dospělých.
TEST: Čím a v jakém množství správně zapíjet léky
Co se týče doporučení o pitném režimu, je také potřeba rozlišovat, o jak starého člověka a v jaké kondici jde. Křehčí jsou malé děti a senioři, případně těhotné a kojící ženy. Tyto skupiny jsou podle Tamary Starnovské na nedostatek tekutin velmi citlivé a opakovaně se prokázala dehydratace a její velmi negativní dopad na psychiku, schopnost soustředit se a i fyzickou kondici.
Pokud chceme mít jistotu, že náš příjem tekutin je dostatečný, pomůže zajímavý postřeh odborníků, podle kterých v našich klimatických a sociálních podmínkách při běžné stravě a činnosti odpovídá příjem samotných tekutin výdeji moči. Tvorba moči se při přiměřeném příjmu tekutin pohybuje v průměru kolem 1,2 litru za den,
zní Šafkovo doporučení. Tohle je ale hodně individuální, je třeba vzít v úvahu i ztráty potem, které mohou být významné, a přihlédnout i ke ztrátám dechem a stolicí, které jsou sice nepoměrně nižší, ale také hrají roli.
Určitě bych se paušálně v obecných doporučeních nespokojila s litrem vody včetně kávy, mluvíme-li o dospělých. A po námaze bych také pití jistě nezakazovala. Záleží na tom, kolik toho člověk vypije najednou a co, o jakou zátěž šlo. Některé nápoje, například příliš sladké nebo ledové v horku, nemusí po zátěži udělat dobře, ale nemá to nic společného s důležitostí doplňování pitného režimu,
uvedla ještě Věra Boháčová.
ČLÁNKY DO MAILU