O tom, s jakými potížemi musí bojovat, mluvily chirurgyně Barbora East a Anna-Marie Stejskalová spolu s přednostou III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol, profesorem Robertem Lischkem a genderovým expertem Josefem Vošmikem v diskuzním pořadu Medialogy, který pravidelně pořádá 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. O zajímavé názory a zkušenosti během debaty rozhodně nebyla nouze.
Co se dozvíte v článku
„Máš menší mozek a neumíš se rozhodovat“
Přestože nyní tvoří ženy asi pětinu všech chirurgů v Česku, stále se setkávají s mnoha předsudky. Poznámky si přitom neodpouští ani kolegové samotných lékařek. „Občas vám prostě někdo řekne, že třeba žena nemá 3D představivost, že má menší mozek… I to se dneska děje. Dozvíte se, že nemáte rozhodovací schopnost takovou, abyste se mohla rozhodnout, jestli steh dáte doprava, nebo doleva,“ řekla chirurgyně III. LF UK a FN Motol Barbora East.
To ale zdaleka nebylo jediné, co jí kdy kdo řekl. Na jaře si zranila ruku a na květnovém Národním chirurgickém kongresu od svého bývalého kolegy slyšela, že to má z toho, že „se cpeš do chirurgie. Kdybys zůstala v kuchyni, tak se ti to nestalo.“
Tohle prohlášení nadzvedlo ze židle i jejího šéfa, profesora Lischkeho. On sám je totiž velký propagátor žen v chirurgii. Také díky jeho zásluze vznikla v České chirurgické společnosti ČLS JEP vedle například Sekce intenzivní péče, Sekce onkochirurgie nebo Sekce mladých chirurgů i Sekce ženy v chirurgii.
Hlasování o jejím vzniku přitom nebylo vůbec jednoznačné, jak přitom sám Lischke očekával. „Čekal jsem, že tomu budeme věnovat tak 30 vteřin, ale ukázalo se, že debata bude složitější. Cítil jsem v tom určitou obavu z něčeho nového, neznámého. Úplně přesně jsem tomu nerozuměl. Myslím si, že je to jednoznačně vítaná aktivita,“ popsal Lischke s tím, že jeden z cílů, tedy upozorňovat na problémy, se kterými se chirurgyně musejí potýkat, se velmi dobře daří.
S čím chirurgyně bojují?
A jaké problémy to konkrétně jsou? Podle přítomných chirurgyň se dají shrnout do dvou oblastí. Tou první je zmíněné vnímání žen jako hloupějších a méně schopných. Pohlaví přitom o schopnostech chirurgů pochopitelně nic nevypovídá, jak se také shodli všichni účastníci debaty. Podle studie publikované v časopise JAMA Surgery se dokonce ukazuje, že pacienti operovaní chirurgyněmi mají méně pooperačních komplikací a rychleji se zotavují než ti, které operovali muži.
Debaty se účastnili zleva: Josef Vošmik – genderový expert a etik, oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR a Gender Studies, o.p.s., Anna-Marie Stejskalová – chirurgyně I. chirurgické kliniky – kliniky břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN, Barbora East – chirurgyně III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol a Prof. Robert Lischke – přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol. Moderoval Daniel Stach.
Druhou oblastí je pak rodina, děti a vlastně takové to každodenní fungování v běžném životě. A v tom potřebují (nejen) chirurgyně pomoc a podporu. Obor chirurgie je totiž psychicky, fyzicky i časově hodně náročný, a pokud partner lékařky sám „dělá kariéru“, je téměř nemožné všechno dohromady skloubit.
Podle Barbory East je nutné najít „způsob, jak těm ženám usnadnit péči o děti tak, abych já nemusela trávit sto hodin týdně jenom tím, že prostě každé ráno musím někoho obléct, odvézt ho do školky, řešit to, že třeba do té školky nechce, protože se tam k němu někdo chová ošklivě, že v té školce má někdo jiný rýmu a pak celou školku zavřou… A to se vám děje úplně každý den. Řešíte milion takových malých problémů, ale nakonec je z toho slon. A uměle to přenášíme na naše zaměstnavatele, kteří to musí poslouchat, byť se jich to vlastně vůbec netýká, a státní sociální systém prostě nefunguje.“
Podle svých slov by potřebovala dvacet tisíc měsíčně na to, aby si mohla platit výpomoc. A ty jí nikdo nedá.
Myslíte si, že mají ženy-lékařky stejné podmínky a příležitosti jako muži-lékaři?
Potřebují školku nebo peníze na pomoc
„Sociologové používají termín penalizace mateřství a tam skutečně začíná problém. Když žena odchází na mateřskou dovolenou, porodí dítě a vznikne debata. Mě jako přednosty s tou ženou, kdy se vrátí. To já nemůžu vůbec ovlivnit a vlastně zjistím, že ona nemá žádné podmínky pro to, aby se vrátila, i když by se chtěla vrátit, protože si uvědomuje, že dělá obor, ve kterém se potřebuje udržet v kontaktu, potřebuje se udržet v kontaktu s týmem, potřebuje kontinuálně pracovat na nějakých započatých vědeckých projektech atd. Ale ona se nemůže vrátit, protože nemá peníze, platy jsou katastrofálně nízké, a protože není sociální systém, kde by mohla vyřešit péči o své děti…“ popsal profesor Lischke současný začarovaný kruh.
Podle něj taková lékařka potřebuje výrazně vyšší plat i školku. „A potřebuje k tomu školku a potřebuje k tomu úplně celý sociální systém. Ze své zkušenosti musím říct, že role šéfa absolutně nestačí, protože navýšit plat moc nemůžu a zařídit mateřskou školku taky nedokážu,“ dodal s lehce zoufalým výrazem.
S jakými předsudky se lékařky setkávají?
Ani tímto ale trable chirurgyň nekončí. Ke všemu výše zmíněnému musí mít hodně ostré lokty, buldočí povahu a také musí být splachovací a oprostit se od škatulkování, že jsou krkavčí matky a co si o sobě vlastně myslí…
„Naše společnost je celkově velmi zatížená předsudky. A to se samozřejmě pojí i k chirurgii. A ano, za dobu studia, když jsem třeba zmínila, že bych chtěla dělat chirurgii, jsem si pak vyslechla poměrně dlouhý monolog o tom, jak nebudu moct mít rodinu, jak mě ti chlapi utlačí, budu muset mít ostré lokty… Dále, že jsem křehká květinka, že se do toho oboru nehodím atd. Potom jsem dospěla k tomu, že jsem už neříkala, co chci dělat za obor, říkala jsem, že chci dělat pediatrii nebo oční. Vždycky se to setkalo s úsměvem a poklonou, bohužel je to tak,“ popsala Anna-Marie Stejskalová z I. chirurgické kliniky – kliniky břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice.
„Kluci tam prostě nejsou“
A proč je vlastně tak důležité začít podmínky pro ženy v chirurgii, ale i v medicíně obecně, vytvářet? Stačí se podívat na absolventy lékařských fakult. Z dvaceti studentů, kteří přicházejí do nemocnic, je totiž 18 dívek. „Prostě nejsou kluci, nejsou tam…“ povzdechl si Lischke.
Nevyhnutelně tedy přijde doba, kdy ženy začnou na operačních sálech převažovat – místo dnešní jedné pětiny chirurgyň jich bude 80 procent. Pokud se tedy něco nezmění, nebude nás mít kdo operovat.
„Vlastně to má možné řešení takové, že se rozhodneme, že prostě vzdělané ženy nebudou mít děti a budou mít děti jenom ženy, které nechtějí dělat kariéru. Posuneme se o 500 let zpátky. Prostě ženy nebudou mít kariéru nebo třeba ženy přestanou mít děti úplně,“ poznamenala East.
I mladí chirurgové jsou frustrovaní
Jenže obor nejde naproti ani mladým chirurgům – mužům. Je totiž nejen náročný, ale také trvá velmi dlouho, než se člověk chirurgem stane (k výkonu samotné praxe je potřeba získat atestaci, což v chirurgii trvá šest i více let). A plat tomu neodpovídá. „Stále tu držíme dogma nerovnoprávnosti mužů a žen, kdy představuje toho, kdo má zabezpečit rodinu, má vydělávat hodně peněz, a pokud udělá tuhle úvahu, tak nemůže jít na chirurgii. To je jednoduchá rovnice,“ podotkl profesor.
Na jeho klinice podle jeho slov působí řada vynikajících mladých chirurgů, kteří mají perspektivu stát se nejvýznamnějšími chirurgy v zemi. „Mají malé děti, rodiny a ta frustrace u nich je neuvěřitelná. Jsou to lidé, kteří jsou atestovaní, mají Ph.D., budou habilitovat, budou to profesoři a jsou to opravdu naděje české chirurgie, si dovolím říct. A v kontextu toho, jak uživit rodinu, jsou skutečně velmi frustrovaní.“
Poslední chvíle na změnu
Diskuze na půdě děkanátu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy tak do puntíku splnila to, co se od ní očekávalo: problém pojmenovat a upozornit na něj. Jde o další z řady problémů českého zdravotnictví. A i v tomto případě je doslova za pět minut dvanáct, spíš možná už chvilku po dvanácté, aby se něco změnilo.
A i když je chirurgie krásný segment medicíny, je to těžká práce a trvá dlouho se jí naučit. Poslední věta profesora Lischkeho proto zněla jednoznačně: „Nejenom ženy, ale i muži to nemají úplně jednoduché.“
ČLÁNKY DO MAILU