Nemocná ledvina zůstává, nová se vloží do břicha. Funguje deset i dvacet let

Kontraindikací je mimo jiné i obezita

„Nejčastější překážkou transplantace bývá pokročilé kardiovaskulární onemocnění, obezita, aktivní nádorové onemocnění či neřešitelné infekční stavy,“ uvádí Silvie Rajnochová Bloudíčková, vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM.

„Pokud zdravotní stav pacienta umožňuje transplantaci ledviny, pak by v dalším kroku měla následovat předtransplantační vyšetření, která zajistí ošetřující nefrolog. Následně je pacient vyšetřen v transplantačním centru, které rozhodne, zda je pacient vhodným kandidátem transplantace.

Přečtěte si také:

Dostupnost moderní léčby ledvin končí na řece Moravě, říká nefrolog

Pokud má pacient vhodného žijícího dárce, tak lze transplantaci provést během dvou měsíců. V opačném případě se zařazuje do čekací listiny k transplantaci ledviny od dárce zemřelého,“ popisuje postup Rajnochová Bloudíčková.

Původní ledvina zůstává, nová se uloží jinam 

Samotná operace je podle odborníků technicky jednodušší než transplantace jiných orgánů a zkušenému operatérovi zabere klidně i pouhé tři hodiny. Zajímavé je, že se nová ledvina nevkládá na místo té nefunkční, ale do jámy kyčelní, mezi břicho a břišní dutinu. 

Ve chvíli, kdy chirurg propojí tepnu a žílu nové ledviny s cévním systémem pacienta, může ledvinou začít proudit krev. A v tu chvíli se také může začít vytvářet moč. Tu odvádí močovod, který se stane součástí transplantované ledviny, do močového měchýře.

Někdy ovšem trvá delší dobu, než se moč začne vytvářet, klidně i několik týdnů.

Přečtěte si také:

Kdybych měl nemocné ledviny, poznal bych to. Omyl, který může stát zdraví

Další zajímavostí je, že původní ledviny většinou zůstávají na svém místě. Chirurgové k odebrání přistupují, pokud způsobují infekci nebo vysoký krevní tlak.

Pacient musí být dostupný 24/7

Čekatel na transplantaci musí nejen splňovat zdravotní podmínky. Musí být také neustále připravený zvednout zvonící telefon a v případě, že mu lékaři našli dárce, se také okamžitě dostavit do nemocnice. 

„V transplantačním centru pak proběhne celkové zhodnocení aktuálního zdravotního stavu – odběry krve a moči, vyšetření EKG a vyšetření lékařem. Pokud aktuální zdravotní stav pacienta transplantaci umožňuje, pacient odchází na operační sál,“ popisuje dále lékařka.

V případě, že pacient dostává ledvinu od žijícího dárce, je postup jiný a podstatně klidnější. Nemocný je hospitalizován několik dní před samotným zákrokem a během této doby lékaři provedou všechna potřebná vyšetření a zahájí imunosupresivní léčbu. Žijící dárce pak, pro porovnání, přichází do nemocnice až den před operací.

Domů po operaci po dvou týdnech

Bezprostředně po transplantaci je pacient přemístěn na jednotku intenzivní péče a poté na standardní oddělení. Lékaři mu denně kontrolují laboratorní parametry a ultrazvukem novou ledvinu kontrolují a ověřují její funkci. Hlídají také množství vyprodukované moči a krevní tlak. Pokud jde všechno, jak má, a nevyskytnou se žádné komplikace, může pacient odejít domů zhruba po deseti až čtrnácti dnech.

Přečtěte si také:

Vyšetření během dne odhalilo rekordní počet rizikových pacientů

Může to ale být i dřív. 34letý Jakub, který dostal ledvinu od své tchyně, například odešel z nemocnice už po pěti dnech po operaci. „Už na sále se ukázalo, že mé tělo novou ledvinu přijímá dobře, a po operaci jsem se snažil co nejdříve vstát z lůžka. První dva dny mě sice bolela jizva, ale když jsem se začal pohybovat, i to jsem takzvaně rozchodil. Pátý den jsem mohl domů a když mě propouštěli, v klidu jsem i došel sám na parkoviště,“ vzpomíná Jakub. 

V domácím režimu zůstal dva měsíce, kdy se snažil nabrat svalovou hmotu a kondici. Chodil na procházky, které mohl den po dni prodlužovat, protože se cítil stále lépe. Po uplynutí dvou měsíců byl také schopen se bez problémů vrátit ke kancelářské práci.

• 
• 
• 

Dalších 7 fotografií

Pacienti zůstávají sledovaní v ambulancích

Ani to, že nová ledvina funguje naprosto správně, ovšem neznamená, že nemocný nemusí docházet do nemocnice a podstupovat léčbu. V prvních třech měsících po transplantaci pacienti docházejí na kontrolu zpravidla jednou týdně, poté jednou měsíčně a po roce jednou za tři měsíce.

Tahle frekvence se pak nemění po celou dobu, co pacient ledvinu má. Díky tomu mohou lékaři včas zjistit, jestli orgán správně funguje, případně například upravit medikaci.

Berou se imunosupresiva i další léky

Jakub, o kterém byla řeč v předchozích odstavcích, dochází po necelých čtyřech letech od operace do IKEMu každé dva měsíce na biologickou léčbu. „Odeberou mi krev a pak jdu na konzultaci k paní doktorce, která mi případně upraví léčbu. Po operaci na sobě nepociťuji nic horšího, jsem občas víc unavený, tak si jdu dřív lehnout, ale jinak se cítím dobře,“ popisuje.

„Součástí péče po transplantaci je i užívání speciálních léků – imunosupresiv, které pacient musí užívat k uchování funkce transplantované ledviny. Bez nich by došlo k tzv. odhojení (rejekci) transplantované ledviny a ke ztrátě její funkce. Tyto léky pacient užívá denně po celou dobu funkce transplantované ledviny, v čase se mění pouze jejich dávkování. Pacienti obvykle užívají i léky na vysoký krevní tlak, cholesterol a léky, které užívají v rámci svého chronického onemocnění (např. diabetes),“ dodává nefroložka.

Nová ledvina vydrží deset až dvacet let

Životnost darované ledviny je omezená. Průměrně funguje deset až dvanáct let, pokud pochází od žijícího dárce, může to být klidně dvojnásobek. Funkce ledviny ale vždy po nějaké době pozvolna upadá. V takovém případě se část pacientů vrací k dialýze. Možností je nicméně i další operace.

„Pokud dojde k selhání funkce transplantované ledviny, může být pacient opětovně transplantován, pokud mu to jeho zdravotní stav umožňuje,“ zmiňuje Rajnochová Bloudíčková.