Žloutenka bývá jedním z příznaků špatné funkce jater. Pokud játra nefungují správně, hromadí se v krevním séru bilirubin zodpovědný za slámově žluté zabarvení sliznic, kůže, očního bělma a dalších tkání. S tímto jevem se nejčastěji setkáváme u virových infekcí – hepatitid, ale může jít také o projev některého z vážných onemocnění jiných vnitřních orgánů. [1, 2, 3]
Co je žloutenka?
Žloutenka (ikterus) je patologický stav charakterizovaný zvýšenou koncentrací žlučového barviva bilirubinu v krevní plazmě. Klinicky se to promítá do žlutého zabarvení kůže, očního bělma, sliznic a dalších tkání. Pojmem žloutenka se přitom často označují virové záněty jater (hepatitidy), při kterých je zežloutnutí jedním z hlavních příznaků.
Žluté zabarvení tkání se ovšem objevuje například i u žluté zimnice. Žloutenka není tudíž onemocnění samo o sobě, přestože je laickou veřejností často vnímána jako synonymum pro hepatitidu. [4, 5, 6]
Bilirubin je jedním ze žlučových barviv vznikající přeměnou červeného krevního barviva hemoglobinu. Hemoglobin je přirozenou součástí červených krvinek. Za normálních okolností je v krvi vždy přítomno určité množství bilirubinu, které jsou játra schopna metabolizovat. Jaterní buňky přeměňují strukturu bilirubinu, který je poté v konjugované formě vyloučen do žluči. V trávicím ústrojí se dále přeměňuje a zodpovídá za fyziologické hnědé zabarvení stolice.
Pokud koncentrace bilirubinu v krvi přesáhne 20–30 mg/l, začne pronikat do tkání. Zde způsobuje charakteristické zažloutnutí různé intenzity. [7, 8, 9]
Příznaky žloutenky
Za zvýšenou hladinou bilirubinu v krvi obvykle stojí nějaký problém s játry. Zpočátku mohou pacienti pociťovat celou řadu nespecifických příznaků. Často je bolí břicho, jsou unavení, trpí nevolností a častým zvracením, nadýmáním nebo jinými problémy. Podezření na žloutenku ale obvykle přijde až ve chvíli, kdy se objeví:
- zežloutnutí očního bělma a kůže,
- tmavší zbarvení moči,
- šedá, žlutá nebo nepřirozeně světlá stolice,
- svědění kůže a bolesti jater (u hepatitidy C). [10, 11, 12]
Příčiny a přenos žloutenky
Žloutenka bývá často vnímána jako čistě infekční onemocnění. To ovšem platí pouze pro hepatitidy způsobené mikroorganismy (obvykle viry). Obecně platí, že mezi infekční hepatitidy, kterými se můžeme při kontaktu s ostatními nemocnými nakazit, patří žloutenka A, B a C. Každý z těchto typů žloutenek má specifickou inkubační dobu:
- žloutenka A: 15–50 dní,
- žloutenka B: 30–180 dní,
- žloutenka C: 15–160 dní.
Existují ale i jiné typy žloutenek, které mohou být způsobeny například onemocněním jater nebo neprůchodností žlučových cest. [13, 14]
Jak vzniká žloutenka?
Žloutenky se v klinické praxi dělí do tří velkých skupin podle toho, co je způsobilo:
- prehepatální ikterus (hemolytický) – vzniká v důsledku hemolýzy (rozpadu červených krvinek), tělo pak nezvládá odbourávat velké množství bilirubinu, což je časté například u novorozenců,
- hepatální ikterus (hepatocelulární) – poškozená játra nezvládají zpracovávat fyziologické množství bilirubinu, který se pak uvolňuje z jater zpět do krve, celkový stav se zlepšuje při zlepšení stavu jater,
- posthepatální ikterus (obstrukční) – ve žlučových cestách se vytvoří obstrukce (překážka), takže žluč nemůže přirozeně odtékat, přičemž danou překážkou bývá často žlučový kámen. [15, 16]
Novorozenecká žloutenka
Novorozenecká žloutenka se objevuje až u poloviny novorozených dětí. Podobně jako jiné hepatitidy se projevuje žlutým zabarvením tkání. Tento stav je způsoben nedostatečnou funkcí jaterních enzymů, které nejsou u novorozenců dostatečně vyzrálé, a zvýšeným rozpadem červených krvinek. Zvýšené hladiny bilirubinu se běžně objevují i u zcela zdravých kojenců. Spontánně by měly veškeré projevy novorozenecké žloutenky vymizet do 1–4 měsíců. [17, 18]
Typy žloutenky
Označením žloutenka se většinou myslí některá z hepatitid. Záněty jater jsou nejčastěji způsobeny tzv. hepatotropními viry (mikroorganismy, které napadají specificky játra). Podle původce zánětu se pak jednotlivé hepatitidy označují písmeny A až G:
- žloutenka typu A,
- žloutenka typu B,
- žloutenka typu C,
- žloutenka typu D,
- žloutenka typu E,
- žloutenka typu G.
Na našem území se lze nejčastěji setkat se žloutenkami A, B nebo C. Ostatní typy se zde prakticky nevyskytují. [19, 20]
Žloutenka typu A
Žloutenka A je mezi lidmi známá také jako „nemoc špinavých rukou“ nebo jako „infekční žloutenka“. Je totiž mimořádně nakažlivá a šíří se fekálně-orální cestou. Nakazit se tudíž lze kontaktem s potravinami nebo vodou kontaminovanými fekáliemi obsahujícími virus. K riziku nákazy přispívá také nedostatečná hygiena rukou. Hepatitida A zpravidla nepřechází do chronické formy, její průběh je spíše mírnější. [21, 22]
Žloutenka typu B
Žloutenka B mívá oproti žloutence typu A dramatičtější průběh. K přenosu infekce dochází v tomto případě kontaktem s tělními tekutinami nemocného – krví, spermatem, poševním sekretem i slinami. Může ale dojít i k přenosu infekce z matky na dítě během porodu. Hepatitida B dnes ohrožuje hlavně uživatele drog, kteří se mohou nakazit sdílením injekčních stříkaček.
Přibližně 95 % nemocných se plně zotaví a získají vůči této infekci celoživotní imunitu. U zbylých 5 % přechází žloutenka B do chronické formy. Při ní se výrazně zvyšuje riziko cirhózy, nebo dokonce rakoviny jater. [23, 24]
Žloutenka typu C
Žloutenka C je nejzávažnějším typem žloutenky. Plně se vyléčí totiž zhruba jen 10–20 % nakažených. U ostatních pacientů onemocnění přechází do chronické formy, která pak vede k cirhóze a rakovině jater. Problém je, že onemocnění může probíhat řadu let bezpříznakově – většinou se na něj přijde zcela náhodou při vyšetření krve.
Virus hepatitidy C se přenáší prostřednictvím tělních tekutin. Dnes touto nemocí trpí hlavně uživatelé drog. Vyšší riziko nákazy je také u lidí, kteří si nechávají dělat piercing nebo tetování, u zdravotnických pracovníků a osob často střídajících sexuální partnery. [25, 26]
Těhotenská žloutenka
Těhotenská cholestáza, známá také jako těhotenská žloutenka, je nemoc postihující přibližně 1 % těhotných žen. V tomto případě ale nestojí za problémy s játry virus, nýbrž nadměrná produkce progesteronu v organismu těhotné ženy. Játra a žlučník některých žen se neumí s touto nezvyklou zátěží vyrovnat. Proto dochází k tomu, že v krevním řečišti těhotné koluje nadměrné množství žlučových kyselin.
Na rozdíl od jiných typů žloutenky lze v tomto případě pozorovat velice nepříjemné svědění kůže, a to hlavně na dlaních a chodidlech. K zežloutnutí očního bělma a kůže dochází jen výjimečně. Těhotenskou cholestázu se v žádném případě nevyplácí podceňovat, protože může ohrozit vývoj plodu. [27, 28, 29]
Měli jste někdy v životě infekční žloutenku?
Léčba žloutenky
Léčba závisí vždy na konkrétním typu onemocnění. U žloutenek A a B se většinou nasazují antivirotika. U hepatitidy C se sází na trojkombinaci různých léků:
- nejprve se injekčně aplikuje interferon,
- poté ribavirin,
- poté antivirotikum.
Důležité je také dodržování podpůrných opatření, a to i po ukončení antivirotické léčby. Kromě klidu na lůžku je naprosto nezbytné upravit jídelníček. Aby se nemocným játrům ulevilo, nesmí se konzumovat žádný alkohol a potraviny obsahující vitamín A. Doporučuje se také striktně omezit množství tuků, a to zejména těch živočišných. [30, 31, 32]
Očkování proti žloutence
U žloutenek typu A a B je nejlepší prevencí očkování. Očkování proti žloutence B je v České republice povinné. Zavedeno bylo v roce 1982, kdy bylo dostupné jen pro rizikové pacienty. V roce 2001 proběhlo u dětských pacientů plošné očkování. Od té doby je očkování proti hepatitidě B součástí povinného očkovacího kalendáře. V současné době je součástí tzv. hexavakcíny.
Očkování proti hepatitidě A není v České republice povinné, ale je dostupné pro všechny zájemce – a to jak ve formě dětské vakcíny pro děti do 1 roku, tak i jako očkování pro dospělé. Podává se ve dvou dávkách, přičemž po 5 letech je nutné podstoupit přeočkování. Existuje také speciální kombinovaná vakcína proti žloutence A i B.
U žloutenky C zatím očkování dostupné není, ačkoliv se intenzivně pracuje na jeho vývoji. [33, 34, 35, 36]
Zdroje: nhs.uk, healthline.com, mayoclinic.org, cdc.gov, nih.gov, webmd.com, sciencedirect.com, nzip.cz, ockovacicentrum.cz, stefajir.cz, upce.cz, nemjh.cz, lekari-bez-hranic.cz, ikem.cz, vzp.cz
ČLÁNKY DO MAILU