Mezi rychlé metody, jak přijít na příčinu onemocnění, patří třeba antigenní test na detekci viru SARS-CoV-2, vyšetření moči „papírkem“ nebo test hladiny C-reaktivního proteinu v krvi, označovaného zkratkou CRP.
Méně známé jsou rychlé testy na infekční mononukleózu, celiakii nebo chlamydie. Existují také rychlé testy na žloutenku typu C či HIV. Rychlé diagnostické metody, jejichž výsledek je odečitatelný pouhým okem, pak doplňují testy, jejichž vyhodnocení je možné, pouze pokud je ordinace lékaře vybavená speciálním přístrojem.
Výhodou rychlotestů je, že lékař nemusí pacienta nikam odesílat, test mu udělá přímo při jeho návštěvě v ordinaci. Výsledek také není závislý na práci laboratoře. Část testů má navíc velmi jednoduché použití, že je může provádět i sám pacient. Testy si proto lze zakoupit v lékárnách nebo drogeriích za ceny v řádu desetikorun či nižších stokorun.
Limity rychlých diagnostických testů
I přes nesporné výhody mají rychlé diagnostické metody své limity. Pokud test pacient špatně použije, nemusí dostat žádný výsledek. Samotestování také neslouží k určení diagnózy, protože ta je v rukou lékaře. Existuje také riziko falešného výsledku, které trvá, i když test provede přímo praktický lékař. Navíc testy přinášejí do ordinací zjednodušení, jež nemusí být vždy při stanovování diagnózy ku prospěchu.
„Rychlé diagnostické metody jsou cenným zdrojem informací, které nám slouží třeba při rozhodování, zda podat, či nepodat antibiotika, ale není to žádná spása. Zvykli jsme si třeba tak trochu zjednodušovat si jimi komunikaci s pacientem,“ říká praktická lékařka pro dospělé Ludmila Bezdíčková. Přitom základem je nejen správné určení diagnózy, ale i správná komunikace s pacientem, který by měl být aktivním účastníkem léčby.
Zvýšené hodnoty CRP neznamenají vždy nasazení antibiotik
Lékařka o rychlých diagnostických metodách hovořila na říjnové tiskové konferenci věnované odolnosti bakterií vůči léčbě antibiotiky. V tomto kontextu upozorňovala na to, že pouhý test na hladinu CRP by k nasazení antibiotik neměl stačit. Ne vždy zvýšená hodnota CRP znamená předpis na antibiotika, jak se traduje u pacientů a i některých lékařů.
„Zvykli jsme si stanovit určitá rozhraní pro hodnoty CRP, kdy jsme říkali pacientům ‚Teď to ještě na antibiotika není. Nebo: Teď už to na antibiotika je‘. Ale během pandemie i nyní se každým dnem přesvědčujeme, že CRP je jeden z nespecifických zánětlivých ukazatelů a může být výrazně zvýšen jak u virových infekcí, tak u celé řady dalších onemocnění. Nemůžeme tedy jen na základě hodnoty CRP říci, že léčba vyžaduje antibiotika, nebo nikoliv, “ upozornila praktická lékařka.
To znamená, že lékař, který CRP pacientovi neudělá, nemusí nutně postupovat špatně, protože některé situace tento test nevyžadují. Špatně ale nemusí postupovat ani ten lékař, jenž test udělá, ale i přes vysokou hladinu CRP pacientovi nepředepíše antibiotika. „Vesměs platí, že 90 % infekcí je virových, a to celoročně, a proto se považuje vždy za lepší cestu zvažovat nejdříve virový původ onemocnění,“ podotýká Ludmila Bezdíčková. A vrací se ke správné komunikaci s pacientem, kdy by mu lékař měl vysvětlit, proč léčbu antibiotiky nepotřebuje.
Zajímáte se o to, jestli nedostáváte antibiotika zbytečně?
Antibiotika přitom jsou účinná pouze na onemocnění způsobené bakteriemi. V posledních letech ale jejich nadužívání vede k tomu, že nefungují i u některých zdánlivě banálních bakteriálních infekcí, jakým je třeba zánět močových cest. Je to dáno tím, že část bakterií si vůči nim vyvinulo rezistenci. Antibiotika je proto nezabijí a onemocnění se i po jejich nasazení rozvíjí dál. Ročně tyto superinfekce mají na svědomí v ČR několik stovek životů.
Právě proto by lékaři měli být při jejich předepisování obezřetní, a to i v případě, že používají testy na zjištění hladiny CRP v krvi. Pokud už antibiotika je třeba pacientovi nasadit, mělo by jít o prostý penicilin, nikoliv například ta širokospektrální s třídenním užíváním.
Jak uvádí web Zdravi-euro.cz, CRP patří mezi takzvané proteiny akutní fáze podílející se na přirozené imunitní reakci organismu. „Při jeho poškození se vyvíjí zánětlivá odpověď, během které je CRP ve zvýšené míře tvořen játry a následně vylučován do krve. Při infekcích, poškození tkáně anebo vlivem úrazu se hladina CRP tedy přirozeně zvyšuje, a to už 6 hodin po vypuknutí procesu. Maxima pak dosahuje za 24–48 hodin,“ uvádí web v textu věnovaném CRP.
ČLÁNKY DO MAILU