rodina

Termín „psychická subdeprivace“, tj. částečná deprivace, částečné citové strádání, se poprvé objevil v závěru studie o dětech narozených z nechtěného těhotenství. Je to téměř půl století, mnohé se změnilo, mnohé platí stále.

ROZHOVOR – Být online je pro ně teď norma – tak se vídají s kamarády i učiteli a není čas řešit, jak velký návyk se z toho vytvoří. Chybí jim vrstevníci, nejdůležitější součást dospívání. Doba koronaviru doléhá i na děti. Včetně těch školkových, které obvykle tak nějak bloumají za zbytkem rodiny doma a nikdo nemá čas, aby si s nimi hrál.

Rodiny v těchto týdnech získávají atypickou možnost být spolu velmi intenzivně. To může být skvělá příležitost, ale také velký nárok, a to jak na dospělé, tak i pro děti. Izolace představuje i pro děti ztrátu každodenních jistot. Jak z ní vyjít ve zdraví?

Důsledkem zanedbání rozvoje citových vazeb může být později ztráta schopnosti navazovat emočně přiměřené vztahy k jiným lidem. Jde o kontinuitu chování od raného dětství až po mezilidské vztahy a psychické zdraví v dospělosti. Je-li u dítěte vytvořena citová vazba jen k jednomu z rodičů, přispívá to k vytvoření mnohých konfliktů v budoucnu.

Existence tzv. syndromu zavrženého rodiče je zpochybňována. Jeho akceptování v minulosti vedlo ke sporným zásahům, dokonce až k umístění dítěte na psychiatrii. Odmítnutí syndromu však ani v nejmenším neznamená, že jeho jednotlivé příznaky neexistují.

Už jen slyšet slovo rakovina vyvolá v těle stresovou reakci. Když se v naší těsné blízkosti ocitne onkologicky nemocný pacient, vnitřně víme, že bychom mu měli být oporou. Existuje na to nějaký návod?

Téma společného spaní s dítětem dělí rodiče na dva tábory – ty, kteří zastávají tradiční výchovu a každý večer ukládají miminko do vlastní postýlky, a ty druhé, co usínají bok po boku v jedné posteli. Společné spaní údajně přispívá k vytvoření nezdravé závislosti dítěte na rodičích a může být z důvodu rizika zalehnutí miminka nebezpečné. Co je na tom pravdy?

KOMENTÁŘ – Každá maminka chce pro své dítě to nejlepší. Dobrat se k tomu v době informačního boomu, vybrat jednu z mnoha nepřeberných nabídek možností, zapojit kritické myšlení a dopřát sluchu intuici není snadné.

Když jsem před půlstoletím začínal praxi psychologa, bylo rozvodů méně než dnes. Co do péče o dítka po rozvodu, bylo jasno. Zákon to sice netvrdil, leč u soudu i na tzv. sociálce věděli své: děti potřebují nejvíc matku…

Možná odpovíte „Já jsem taková povaha“, příčinu najdete namátkou v prostředí, v němž žijete, ve vašich ekonomických možnostech nebo třeba pohlaví či vzhledu. Pomyslných „odstínů šedi“ mohou být stovky…

Porod, první kontakt s miminkem, šestinedělí a bouřlivé emocionální výkyvy. To všechno k rodičovství patří, ale snad by bylo možné, aby i otec věděl, jak svou roli zvládnout bez výhružek rozvodu.

ROZHOVOR – „Smrt není spánek. Dětem to tak nikdy neříkejte, mohou se bát usnout,“ říká Sylvie Stretti. Založila a vede poradnu Vigvam, kde s kolegy pomáhá rodinám s dětmi, kterým zemřel někdo blízký.

Termín „Atlasův komplex“ je definován jako přesvědčení některých osob, že musí zvládnout všechny problémy blízkých lidí široko daleko… Postižení nepřihlížejí k možným osobním komplikacím. Často, byť ne výlučně, jde o starostlivé maminky provozující tzv. mamahotely.

Z výzkumů těžkého citového strádání „dětí bez lásky“ plyne: Když dítě nikdo nepohladí, může dokonce i zemřít. Dospělý bývá schopen přijímat spíše slovní než fyzické pohlazení. Nic to nemění na skutečnosti, že i po tom druhém třeba v skrytu duše touží.

Trpí tzv. Münchhausenovým syndromem neboli syndromem barona Prášila. Nejsou to hypochondři, vědí, že nejsou nemocní. Umí bravurně předstírat, ale nejsou to jen simulanti, jde jim o víc než o získání určitých výhod. Zrůdnou variantou jsou rodiče, kteří vymýšlejí nemoc svému dítěti.

Stará řečtina znala slova psyché i soma. Dnes mluvíme o psychosomatice – vlivu psychických funkcí na organismus. Psychosomatická medicína dávno potvrdila vztah mezi tělesným stavem a psychickými i emocionálními složkami. K tomu je nutno přidat sociální souvislosti. Tam samozřejmě patří i vlivy a nároky prostředí.

V určité fázi vývoje máme některý z komplexů všichni… A ti, kdo to popírají, jsou zakomplexovaní nejvíc. Mezi třetím až čtvrtým rokem dítě zaměřuje svá sexuální přání na rodiče opačného pohlaví a musí překonat Oidipovský, kastrační a Elektřin komplex.

Vzpomínky jsou představy oživující minulý zážitek. Bývají doprovázeny citovým zabarvením, jež pramení jak z aktuálního kontextu oné situace, tak i z podmínek, kdy se aktuálně vybavují.

Odborníci připravili základní doporučení pro léčbu dětské obezity určené dětem a jejich rodičům. Týkají se nejen nakupování, vaření či složení jídelníčku. Pomoci mohou i zdánlivé maličkosti.

Optimisté tvrdí, že změna je život. Pesimisté prohlašují, že každá změna zákonitě směřuje k horšímu. Realisté s odvoláním na psychologické výzkumy konstatují, že každá – tedy i vytoužená – změna přináší určitou zátěž.

V žádném přehledu příčin rozpadu manželství není uvedena žárlivost na děti. Přesto je překvapivě častá a vztah devastující. Vede k mnoha problémům včetně psychosomatických onemocnění.

V dětském věku je přinejmenším špetka sourozenecké žárlivosti normální. Obvykle je možné změnit pocit ohrožení dítěte na ochranitelské postoje. Pokud ho za projevy žárlivosti vůči sourozenci trestáte, vše jen zhoršujete.

„Známky na vysvědčení nejsou tím nejdůležitějším,“ vzkazuje dětem i rodičům lékař Martin Jan Stránský. Chybami se člověk učí. Není důležité, jak se děti dokázaly učivo nabiflovat, podstatné je, jak jej chápou a jak o něm umí diskutovat.

„Nedávno jsem si koupil jeden ženský časopis a zhrozil jsem se. Co stránka, to nějaký tip nebo požadavek,“ říká vysokoškolský pedagog Marek Herman. Maminky podle něj často zaměňují mateřství za „uvařeno – uklizeno – zařízeno“.

Tereza Zajícová je sestra autistické Dorotky z celovečerního dokumentu Děti úplňku, který vloni uvedla Česká televize. O životě s těžkým autistou napsala a nazpívala písničku: „Nemůžeme ti pomoci, nemůžeme tě zachránit, ale jsme tady,“ zpívá sestře.

Když se „mísí“ příbuzní, genetika dostává zabrat. Nejvíce při incestu tzv. prvního řádu, tedy v úzké rodině. Nastává tak porušení incestního tabu, „démon sex“ má být právě v rámci rodiny socializován. Nejčastějším incestním chováním je jednání otce vůči dceři.

Masivní studie vyvrací tvrzení předchozích menších testů. Pořadí narození nemá žádný významný vliv na osobnost nebo IQ.

Rozvod by neměl být bojem, vyhrát nemůže nikdo. Tím méně dítě. Malé děti mohou trpět pomočováním, nočními můrami, začít koktat. I u starších se často zhorší zdravotní stav, děti trpí psychosomatickými obtížemi, bolestmi hlavy.

Američané jsou vystresovaní a na vině je z velké míry nerovnováha mezi pracovním a soukromým životem, domnívá se americká psycholožka. Co s tím může dělat jedinec a co společnost?

Kombinace nezdravého pracovního a soukromého života může způsobit devastující zdravotní následky. Proč jsou Američané přepracovaní a neužívají si života? A jak jste na tom vy?