Psychosomatika

Štěstí a zdraví si prý nekoupíme… Minimálně štěstí na finanční situaci záleží, říká nová vědecká studie. Současně ukazuje, že pro duševní zdraví a psychickou pohodu je důležité peníze sice mít, ale současně na ně příliš nemyslet.

Snažíte se v novém roce hubnout? Vrhli jste se na běh na běžkách? Či jste začali cvičit doma podle různých videí? Netrpělivě vyhlížíte konec lockdownu, kdy konečně vezmete posilovny útokem? A co na to vaše tělo?

O trvale udržitelný život v souladu s přírodou, vytváření ekovesniček a komunit, o zdravou výživu, vegetariánství a ezoteriku se lidé zajímali už v době první republiky. Po válce a s nástupem komunismu všechny tyto snahy přišly vniveč a objevily se opět až na přelomu 20. a 21. století.

Již první český ombudsman Otakar Motejl řekl: „Soudní znalci ničí lidem život.“ Jde o odborníky, jež vypracovávají znalecké posudky pro potřeby soudu i jiných institucí či soukromých osob. Jejich činnost se více než půl století řídila zákonem z roku 1967.

O střevních potížích se nám nemluví zrovna snadno, nejen s přáteli, ale dost často ani s lékaři. Pro některé z nás to je přímo tabu. A když už se rozhodneme potíže řešit nějak jinak než volně dostupnými prostředky z lékáren, čekají nás různá, leckdy nepříjemná vyšetření s výsledkem, že jsme vlastně v pořádku. V takovém případě stojí za zvážení vydat se cestou celostního přístupu – zjistit, zda správně pracujeme s emocemi.

Bolest zad, suchá kůže, zácpa, pálení očí a další drobnosti jsou upozorněním, že v našem těle dochází k nerovnováze. Komplexní zdraví můžeme nastolit úpravou životního stylu. Začít lze od nejjednodušších věcí.

Mikrobiom je nedílnou součástí lidského zdraví a jeho obranyschopnosti. Je pozoruhodný svým významem i velikostí. Hovoří se o něm také jako o „orgánu v orgánu“, protože skupiny bakterií a virů v našem těle dokonce vstupují do našeho genomu.

„Ne, už zase rýma“ – mnoho z nás si toto během podzimu a zimy pomyslí opakovaně. Jak se na nachlazení, chřipku, rýmu a další podobné potíže dívá psychosomatika?

Typickým projevem nejistoty je neschopnost rozhodnout o tom, co je správné. Strach, zda učiníme dobré rozhodnutí. Uklidnit nás může fakt, že věci obvykle nedopadají nejhůř, jak by dopadnout mohly.

„Máte-li pocit, že s vaším vztahem je něco v nepořádku, musíte si o tom s partnerem promluvit…“ Radu přímo kategorickou jsem si nedávno přečetl na internetu. Slyšel jsem ji již mnohokrát a vždy mám pocit, že mi poté vyskočí kopřivka.

Kvalitní spánek je odpočinkem jak pro tělo, tak pro duši. Někdy nám ale není dostatečně dobrý spánek dopřán, někteří se špatným spaním trápí dlouhodobě. Co za tím vězí?

Klasifikace duševních poruch se dříve velice zjednodušovala. Před velkým entrée Freuda a Junga se ženy, které byly jako stvořené pro bláznovství, zavíraly do ústavů, kde často setrvaly po celý život v ne zrovna lidsky přijatelných podmínkách.

Monika odmala trpěla velmi častými opary na rtech a v okolí obličeje, které se jí velice špatně hojily. Vyzkoušela za svůj život mnoho mastiček, náplastí, doplňovala řádně vitamíny. Beze změny. Vše se však začalo měnit po tom, co se odstěhovala od rodičů. Dnes už ví, kde byl zakopaný pes.

„Syna mám ve střídavé péči. Hodně zlobí a chová se zvláštně. Vím, kluci prostě zlobí. No ano, zlobí. Ale přeci nejsou zlí, zákeřní a podlí. Je to strašné…“

Pravidelný jev u rozvádějících se a rozvedených je to, že jeden rodič manipuluje a poštvává dítě proti druhému rodiči. Odnesou to většinou všichni.

Ztrápený muž nazval svoji úzkost jako „úzký profil duše“. Poté se zamyslel a dodal: „Je to něco podobného, jako byste si v kartách vytáhli Černého Petra.“

Civilizační onemocnění jsou nejčastější příčinou předčasného úmrtí. Jak jim předcházet?

Transakční analýza je psychoterapeutický směr, který popisuje několik klasických životních scénářů. Kdo hraje podle scénáře, má svou pevnou sociální roli, například Oběť, Zachránce či Pronásledovatel. Tito lidé nemohou, ba snad ani nechtějí svůj problém řešit. Donekonečna jej ale mohou rozebírat.

Nakolik je vhodné s dětmi cestovat, měnit místo pobytu? Nejde jen o dovolenou v zahraničí, ale vidíme, že dítě je o víkendu u babičky na chalupě, další týden jede s maminkou a jejími kamarády někam do penzionu, po návratu ho čeká pár dnů doma a víkend u druhých prarodičů…

Každý z nás má svůj vlastní biorytmus – v kolik vstávat, kdy si dát oběd, kdy jít spát… Ale ne vždy svým chováním přispíváme k jeho zdravému fungování – místo odpočinku si uděláme další kávu, jídlo odložíme i přes pocit hladu a práci doděláváme večer při umělém osvětlení.

„…je blbá ženská,“ pravila jedna z klientek psychologa. Velmi se mýlila. Obětí psychopata – i opakovanou – může být jak žena, tak i muž. A výše intelektu v tom nehraje podstatnou roli.

Herec Jarda Dušek říká, že profese lékaře se neodvozuje od slova léčit, ale od slova lekat. Pacient přijde k lekaři, ten ho vyleká a předepíše mu lek. Pak jde do lekárny, užívá lek a nakonec z něj lekne. Když mi čtyřicetiletá kadeřnice Simona vyprávěla svůj příběh, polekal jsem se taky. A nejhorší nemoc je nemoc z vyplašení.

Když je toho na nás moc, je těžké vymyslet i jednoduchou věc, jako co si dát k večeři. Pracovní úkoly se zdají být složitější než obvykle a na plánované večerní cvičení nedojde ani omylem. Jenže tím to obvykle nekončí.

Termín „psychická subdeprivace“, tj. částečná deprivace, částečné citové strádání, se poprvé objevil v závěru studie o dětech narozených z nechtěného těhotenství. Je to téměř půl století, mnohé se změnilo, mnohé platí stále.

Pohled psychosomatiky a fyzioterapeutky především na dech. Co lze dělat, když máme strach dýchat? Třeba pokud jsme – jako právě teď – v situaci pro mnohé stresující…

KOMENTÁŘ – Vedoucí lékařka Psychosomatického centra Praha krátce o době a okolnostech, ve kterých se všichni nacházíme.

Paní Martě je pětatřicet a vždycky byla zdravá. Před pár měsíci ji zaskočila únava, napětí šíje, brnění nohou. Nukleární magnetická rezonance potvrdila ložiska roztroušené sklerózy.

Po pětatřiceti letech od vydání stejnojmenného článku profesora Matějčka, věhlasného československého dětského psychologa, je otázka z titulku stále vysoce aktuální. A posuďte sami, jak moc se změnila odpověď na ni.

ROZHOVOR – Biologickou složku nemoci umí vědecká medicína poměrně dobře prozkoumat. U mnohých pacientů to přesto nevede k žádoucím odpovědím a zlepšení stavu. „Když jsou všechna vyšetření negativní a není prokázána žádná choroba, psychosomaticky orientovaný lékař má možnost provázet pacienta i na cestě hledání souvislostí nejen biologických, ale i psychologických a vztahových,“ popisuje Michaela Ročňová.

Existence tzv. syndromu zavrženého rodiče je zpochybňována. Jeho akceptování v minulosti vedlo ke sporným zásahům, dokonce až k umístění dítěte na psychiatrii. Odmítnutí syndromu však ani v nejmenším neznamená, že jeho jednotlivé příznaky neexistují.