Psychosomatika

Znám desítky, možná stovky lidí, kteří se pocitem viny doslova utrápili. Nedokázali se smířit s něčím, co snad nebylo správné, leč v dané situaci nedokázali jednat lépe.

Když mi paní Lada popisovala svůj život a zdravotní potíže, vzpomněl jsem si na historicky první pokus potvrzující vliv stresu na organizmus, který provedl ve středověku perský učenec Avicenna.

Homeopatie se často využívá jako podpůrná a doplňková léčba k mnohým nemocem. Psychické potíže nejsou výjimkou. Jaký je lék první pomoci při nelehké životní situaci?

Za třicet let praxe jsem na ledacos zvyklý. Když do Hnízda zdraví dorazila skupina indiánů, vyrazilo mi to dech.

Měsíčkovitý obličej, červené tváře, nadměrný břišní tuk, oslabená imunita, zvýšená chuť k jídlu, nadváha, osteoporóza. To jsou typické projevy dlouhodobého užívání kortikoidů. Kláře je třiačtyřicet a má je všechny.

Na začátku roku zatrnulo lékařům, kteří se zabývají psychosomatikou. Nebyla zahrnuta do novely vyhlášky o nástavbových oborech specializačního vzdělávání lékařů. Nyní má opět naději.

„Když někomu řeknete, že má přijít desetkrát na injekci vitaminu B12 do zadnice, tak přijde určitě; když má desetkrát přijít na cvičení, vsadím se, že tolikrát nedorazí,“ říká předseda České lékařské akupunkturistické společnosti. Lidé prý milují jednoduché invazivní metody představující v jejich očích tu pravou péči.

Kolotoč se opakuje. Do ordinace přijde člověk a stěžuje si, že mu píská v uších. Po provedení řady vyšetření odchází domů jako pacient, s lékařskou zprávou, na které je napsáno „tinitus“. Drží se za hlavu a běduje: „Tak už ho mám. Tak mi ho našli. To jsem to dopracoval“.

Deprese není jen špatná nálada, je to něco, co vás omezuje do té míry, že nejste schopni normálně fungovat. Jedním ze spouštěčů deprese je přitom stres. „Dostáváme signál, že je třeba něco změnit,“ popisuje Andrea Mládková.

V praxi jsem si ověřil, že skutečně dědičných nemocí je velmi málo. To, co se dědí, jsou způsoby chování, které k nemocem vedou. U dětí hrají velkou roli rodičovské vzory. O celiakii, víře a haluzi z připravované knihy Příběhy obyčejného uzdravení.

„Okusování nehtů, onychofagie, je nepříjemný a těžce odstranitelný zlozvyk, který se objevuje jak u dětí, tak u dospělých. Bývá důsledkem potlačeného vzteku, nervozity, úzkosti nebo stresu,“ dočteme se.

„Co vás trápí? Jaký máte zdravotní problém?“ ptám se každého pacienta při vstupu do ordinace. Obvykle následuje lavina stesků. Odpověď pana Pavla mne zaskočila. „Vůbec nic mi není, cítím se výborně. Objednala mne k vám manželka.“

V České republice se v současné době léčí antidepresivy přes šest set padesát tisíc pacientů. Zkonzumujeme pětkrát víc antidepresiv než v roce 2000. Počet návštěv psychiatra stoupl za stejné období o šedesát šest procent.

Vypotácel se z luxusního BMW a bylo jasné, že půjde o těžký případ. Pan Karel trpí Syndromem Master of Business Administration (MBA).

Na medicíně a při atestacích mne učili dávat pacientům diagnózy, předepisovat jim léky. Poslední léta dělám pravý opak.

Moje články o vlivu rodinných vztahů na zdraví dětí mají velký ohlas. Rodiče malých pacientů mne bombardují maily: Umíte vyléčit noční pomočování? A co oslabenou imunitu? Opakované infekce? Alergie? Autoimunitu štítné žlázy? Umíte to bez léků? Jakou máte úspěšnost?

Současní odborníci somatizaci popisují jako tendenci prožívat a komunikovat „zlý stres“ formou tělesných příznaků. Postižený vyhledává urputně léčbu těchto příznaků a jako čert kříži se vyhýbá porozumění a nápravě jejich kořenů.

Nekonkrétní nebezpečí číhá, devastuje psychiku, snižuje imunitu proti tělesnému onemocnění. Jakými myšlenkami a postoji zabíjíme sami sebe?

Pořád dokola opakuji: nemoc je informace o tom, že člověk dělá v životě nějakou chybu. Výjimka potvrzuje pravidlo. Karel přišel ke své nemoci jako slepý k houslím.

Od doby, kdy mezi civilizační choroby spadly deprese, už Vltavou proteklo dost vody na to, aby se něco pohnulo v léčebném managementu celku civilizačních nemocí.

Začátky nebyly snadné. Jediný klaun rozesmával nemocné a současně vytrvale navštěvoval zdravotnické kongresy a upozorňoval na význam humoru v procesu lidského uzdravování. Letos slaví Zdravotní klaun v ČR patnácté narozeniny, ale snadné to není pořád.

Co si počít s dítětem, které nechce skoro nic jíst, jí málo a je hodně vybíravé? Za nechutenstvím je mnohdy skryté dětské trápení.

Ano, i to, že je někdo zkrátka pařez bez emocí a těžko s ním vyjít, může mít svůj odborný název a diagnózu. Oficiálně jde o alexithymii, jasnější je označení Pinocchiův syndrom.

Člověk není nic než vyspělé zvíře. Z pradávných dob má zakódované automatické mechanizmy stresové reakce, které jej mají zachránit v život ohrožujících situacích. Jedním z nich je i ztráta srsti. Proto paní Hana ztratila vlasy.

Objev penicilínu sirem Alexandrem Flemingem se stal symbolem téměř neomezených možností medicínské vědy. V nadšení z jejich účinků se desítky let předepisují skoro všem a skoro na všechno. Teď nastává vystřízlivění.

Konvenční medicína se točí v četných bludných kruzích. Jen málokdo dokáže vidět jejich jádro tak pronikavě jako biolog a filosof Stanislav Komárek, jenž v péči o své zdraví udělal od medicínsko-průmyslového komplexu krok stranou.

Psychologie dělí osobnosti do několika kategorií a přiřazuje jim větší sklony k určitým onemocněním. Jeden z typů je dokonce nazýván „karcinogenní“. Jste áčka, béčka, nebo céčka?

„Jsme nemocní, protože svět je nemocný,“ řekl tibetský dalajláma. Příběh pana Petra je přesvědčivým důkazem toho, že člověk se mnohem lépe uzdravuje, pokud přestane myslet jen na sebe, na honbu za penězi, za štěstím.

Když moderní medicína označí nějakou nemoc za idiopatickou, znamená to, že nezná příčinu, neví, jak ji léčit, a nechce to přiznat.

Příběh desetileté Aničky, převyprávěný maminkou Evou, doplněný glosami mravenčího doktora a básničkou Josefa Kožíška.