značení potravin

Těžko hledat shodu, zda je to dobře nebo špatně. Legislativu týkající se geneticky modifikovaných organismů čekají změny a to ještě letos. Jaký postoj ke GMO mají kandidáti do Sněmovny?

Výrok o nedostatečné kontrole masa v obchodech z úst prezidenta veterinářů byl nešťastný a nevhodně prezentovaný. Mediální zkratka také vykonala své. Cesta k jasnému původu vede jinudy.

Je to paradox: obal prodává i u nebaleného zboží. Zvýraznit mezi jinými svůj bochník nebo housku umožňují etikety z jedlého papíru. Jde o trend, nebo experiment s nejistým výsledkem?

Klasa je nejznámější značkou kvality potravin. Vynechme teď podmínky jejího udělování i sumy za propagaci. Klasa chce být nově udělována i surovinám a jídlům. A co takhle vodě v potoce?

ROZHOVOR – V letácích i přímo na výrobcích se začaly objevovat pečetě kvality, o jejichž existenci, původu a zárukách málokdo něco tuší. Zjistili jsme, co zlatá medaile na potravinách znamená.

ROZHOVOR – Český spotřebitel není ve svých stravovacích návycích o nic lepší, ani o nic horší než průměrný evropský spotřebitel, naznačuje jeden z šéfů firmy UNILEVER Hans Zevenbergen.

Více než polovina lidí se chce orientovat v tom, co jí, ale neví, co na etiketách vlastně hledat. Jak číst obaly potravin? Energetický obsah a ani složení nemusí být stěžejní údaj.

V prodejnách potravin narazíte na spoustu značek původu, kvality a jiných certifikátů. Málokdo se v nich vyzná. Fandové opravdového jídla ze Sklizena připravili přehled těch hlavních.

Balené mleté je vždycky polotovar, někdy dobrý, jindy horší. Někdy příšerný. Porovnali jsme 14 kilo mletého z různých supermarketů. Nejmíň masa má Ahold a nejlevnější je jen zdánlivě.

ROZHOVOR – Rozdíl mezi mletým masem a polotovarem je pro spotřebitele nepochopitelný. Stejně jako přídavky vody a řady dalších látek. O kvalitě mletého s šéfem svazu zpracovatelů masa.

Pokud na potravinách nečtete jen cenovky, už jste si asi všimli GDA tabulek s hromadou čísel. Jak se v nich vyznat a jak podle nich docílit rovnováhy všech tělu potřebných živin?

Už titulek nedávné tiskové zprávy „Biopotraviny připadají Čechům drahé“ je zavádějící. Stejným způsobem by šlo data průzkumu interpretovat i obráceně – pro 63,4 % Čechů drahé nejsou.

Mnozí výrobci vídeňských párků uvádějí na obalech vyšší podíl masa, než jaký v nich je ve skutečnosti obsažen. U šesti výrobků z patnácti to prokázaly testy časopisu dTest.

Jsou biopotraviny stále in? Čechům připadají drahé a nevěří jim, tvrdí průzkum. Bio logo je skutečně garance kvality, oponuje ministerstvo.

Téměř každá potravina má na sobě nějakou známku zaručující kvalitu, národní příslušnost nebo také skoro nic. Proč má Niva od Madety značku, kterou téměř nikdo nezná. Bojí se EU?

Server Aktuálně.cz získal seznam nejvyšších pokut uložených obchodním řetězcům v roce 2012 Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Podívejte se, kdo nejvíc chyboval – a platil.

Hygienici jsou dnes v pozici „ferda mravenec, práce všeho druhu“. Veterináři restaurace kontrolovat nesmí. A obchodní inspekce sleduje zejména šizení spotřebitele, ne kvalitu potravin.

Inspekce aktuálně upřesnila množství koňského masa, nalezeného v lasagních. Analýza prokázala falšování hovězího masa koninou minimálně z 60 %.

Petr Bendl neschvaluje nápad rozdat potraviny, v nichž byla nelegálně použita konina, chudým lidem. Nejasný původ představuje nejasnou kvalitu. Na trhu nemá podle ministra co dělat.

Je to zvláštní úkaz. Mýlit se je lidské, to zase ano, ale jak se stane, že se někdo plete vždycky ve svůj prospěch? To se totiž pravidelně děje obchodníkům při prodeji potravin. Záhada.

Ve značení potravin není lehké se vyznat. Jako bychom tu hru hráli při každém nákupu. Najdete rozdíly mezi dvojicemi, které se tváří podobně? Vyzkoušejte (u nás to máte zadarmo).

Informace o původu potravin je důležitá pro sedmdesát procent spotřebitelů. Ukázal to průzkum v několika evropských zemích. Přesné informace o původu přitom zpravidla chybí.

Dáte přednost babiččiným nudlím, vuřtu dle tradiční receptury a domácímu jogurtu? Výrobci nás zavádějícími názvy více či méně legálně balamutí. Co zákon připouští a co už je za hranou?

Potraviny na pranýři fungují již půl roku. Podívali jsme se na to, které potraviny mají opakovaně potíže s kvalitou a v kterých obchodech nevidí plíseň, ani kdyby se regály zelenaly.

Zákon o potravinách čeká novela, nejvýznamnější po mnoha letech, a její podobu často komentují amatéři nebo „hlas lidu“. Mezi hlavní rizika patří mylný výklad naprosto základních pojmů.

Při velkém nákupu člověk snadno přehlédne nesrovnalost v ceně, kterou prodejce u zboží avizuje, a sumou skutečně markovanou. V našem případě jde o rozdíl 40 Kč a jasné porušení zákona.

Desítky kilogramů masa a uzenin skončily ve stoupě. Odhalila je veterinární kontrola a nařídila prošlé zboží zlikvidovat. Šlo o salámy, špekáčky i sádlo.

Sdružení českých spotřebitelů reaguje na nový návrh potravinářského zákona, který mimo jiné zvedá výši pokut nebo zpřísňuje označování nebalených potravin. Co vy na to, spotřebitelé?

Pokud sledujete obaly potravin, všimli jste si údajů typu: 100 gramů výrobku obsahuje 30 gramů sacharidů, z toho 8 gramů cukru. Rozdíl mezi tzv. pomalými a rychlými cukry je přitom značný.

Už nebudeme luštit hmotnost ani výživové údaje. Vše důležité bude na přední straně obalu potravin. Má to ale pár nedostatků. Třeba přesnou zemi původu v rámci EU se stále nedozvíte.